Ten čas tááák letí………….

v neděli tomu bude už osm let, co se narodila Anička. Ten čas utekl tak rychle a z Aničky je už malá slečna. 

Jako holka jsem mé rodiče bavila moudrostmi  jako – nikdy se nevdám, nikdy nebudu mít děti. Dneska se tomu smějeme. Jsem vdaná a mám dvě krásné, zdravé děti. Nyní už vím a uvěřila jsem tomu, že děti dávají našemu životu směr, dotvoří nás. Udělají z nás to, čím máme být. Nedokážu si představit, že bych je neměla. Mají kus z nás a mnohdy se divím jak moc se nám podobají. V jednom je podobná tatínkovi, v druhém zase mě. Lze říci, že jsem našemi malými kopiemi? Asi ano, ikdyž každá ta kopie je svým způsobem individuální.

Moje děti – miluju vás, víc než bych dokázala napsat.

Aninko, tobě bych ráda popřála, aby jsi byla v životě moc šťastná, aby se ti vše dařilo a měla kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi. 

mamka 

Přijměte pozvání…………………….

ráda bych vás do mé zahrady. Tvořím ji – nebo bych asi měla napsat snažím se jí tvořit dá se říci tři roky. Předtím spíš vypadala jako měsíční krajina a manžel po ní rajtoval na motorce.

Rozhodla jsem se do ní pořádně vrhnout, když se narodil Mareček. Pojala jsem to jako výzvu, že po dobu co budu na mateřské tak se  z ní pokusím něco udělat.

       Na počátku jsem nevěděla za čím mám jít, nejdřív jsem chtěla jen traviny, pak jen keříky, „nepřehňácanou“, spíš sem tam něco. Dnes? Dnes miluju pohled na klasickou vesnickou zahradu, kde kvete kupa krásných kytek, které se nemusíte ostýchat utrnout do vázy, zahradu, která nabízí tajemná zákoutí. 

   Když jsem se zahradničením začínala zásadně jsem nechtěla na zahradě růže, dnes kupuji další a další, miluju horntenzie a moc se těším jestli mě jednou odmění a budou jak z katalogu, řebříčky, kopretiny, chrpy……………… všechny jsou favoritkami.

    Letos jsem mezi své oblíbené kytičky přidala i pivoňky a abych netroškařila zasadila jsem zrovna tři – bílou, sv. růžovou a tm. růžovou. Za darované kytičky jsem tentokrát opravdu nepoděkovala, tak doufám, že se budou snažit a příští rok budeme mít první kvítka.

       Každý měsíc – pokaždé se nemůžu dočkat, kdy vyjde další nové vydání - kupuju časopis Naše krásná zahrada, kde je takových obrázků plno a snažím se je v rámci možností promítnou i do té mé zahrádečky. Velice ráda používám slovní spojení – kozel zahradníkem. Myslím, že mě vystihuje docela přesně. To co jeden rok zasadím na jedno místo, další rok přesazuji na jiné. 

A tady je můj letošní nový kousek. Už jsem se v předchozích příspěvcích zmiňovala o mém novém pařníku. Ještě mi prostor okolo nezarostl tak, jak si představuji, postupně sázím bylinky a na druhou okrasnou část kytičky. Rozhodla jsem si tam nechat trochu prostoru, co kdybych objevila zase něco úplně nového.

  

Mějte se moc krásně a užívejte si krásných sluníčkových dnů