pátek 27. listopadu 2015

Listopad utekl jako voda, ono v podstatě uteklo celé období od září. 
Mám ten pocit sama? 
Poslední dny mám pocit, že nic nestíhám a nic stíhat nebudu. 
Už před sebou vidím štědrý den, ale taky kupu práce před ním. A že já to musím mít prostě "ťop".
V týdnu jsem si u raní kávy napsala "SEZNAM VÁNOCE" úkoly stylu umýt futra, dveře, obklady, útroby  kuchyňské linky............... ale i ušít pyžamka, ušít kočičku, doplést termofor (ten druhý mám pocit, že ani nestihnu :-)) )................... prostě na jednu stranu takové normální běžné činnosti.

Kočičku, andělku a dvě malé panenky jsem už včerejškem dodělala. Už zbývá jen nafotit a vyslat do světa. 

A protože mě čeká volný víkend a dnes je rozsvěcení vánočního stromečku u nás na vsi, hodlám si to náležitě užít. 
Pořádně si zabulit až bude Aňous říkat básničku a společně s EM zpívat............... já je prostě žeru a nevím.........................
Dám si svářko a prostě nadýchám tu správnou atmosféru. Ne že bych ji už nedýchala. Na koledách jedu už nějaký ten pátek :-) a dnes když jsem v kanceláři sama, jedou mi tu celý den koledy z "youtubka".
No a světýlka mám zapojená už od minulého týdne.

Přemýšlím nad tím, jestli někdy z tohodle vánočního těšení vyrostu - zestárnu.... :-). Ale asi doufám, že ne. Prostě vánoce miluju, zbožňuju, žeru................. prostě je mám ráda na jakýkoli způsob. A je pravda, že na tyhle se těším asi snad ze všech  nejvíc. Možná je to tím, že děti jsou v tom správným věku nebo tím, že se cítím vyrovnaná sama v sobě (ikdyž kolem mě není všechno v pořádku tak jak by mělo být). 
Nevím jestli jsem to psala, ale letos si ani nic nepřeju........ teda jo, chtěla bych - abychom byli všichni pospolu, tak jak to má být, aby všichni co mám ráda byli šťasní a zdraví a aby se Anička naučila říkat správně SCZ ;-)

Ale.............

S plánem vánoce jsem psala i víkendový plán................... a na něm je: (mimo jiné) PERNÍČKY. Letos jsme s Aničkou vymysleli, že paním učitelkám upečeme perníkový stromeček z hvězdiček - nikdy jsem to nedělala a tak se asi nechám překvapit jak to bude vůbec vypadat. Ale dnes se chystám připravit si těsto na perníčky pro hady, a pro paní učitelky budeme péct později, protože moje šikovná Anička vyhrála formičky na nějakém jejím fit kontu a ty nám přijdou prý asi za čtrnáct dní.
To zas bude boj mezi mnou a dětmi jaké formičky ano a jaké ne. Kdyby bylo po mém, udělám s razítky z tchiba, ale s tím zase nesouhlasí moc oni :-( je to boj :-)

Mějte se moc krásně, užijte si víkend, zapalte první svíčku, první poctivě předvánoční nádech....................... zkrátka MĚJTE SE 
a takhle vánoční mě letos dostává
https://youtu.be/PYCoRWcBlmc?list=PL_0vUdfYZpGViDpBYGGXVttrCOFwqP5fn 

úterý 24. listopadu 2015

Dnes tak trochu na melancholické vlně. 

Dnes je to přesně deset let. 

Mám toho tolik na srdci, tolik vzpomínek.................. ten den je pro mě tak živý, že bych ho mohla vyprávět dokola, dokola, dokola :-(. Nikdy na něj asi nezapomenu. 

Hlavou mi poslední týdny běhá tolik myšlenek..................... ale jedna je ze všech nejsilněší. 
Nejsem sama na světě  kdo přišel o svého blízkého a vždycky když jsem četla články, jak se se ztrátou člověk vypořádává dlouho.......... zamýšlela jsem se nad tím, že pro mě to bylo asi až moc snadné. 
Přijde mi, že jsem měla srdce jako z kamene.......
Tehdy to byla situace, kdy jsem se ze všech sil snažila být silná kvůli mé mamce a hlavně jsem nosila v bříšku Aničku (i tak si myslím, že ikdyž jsem svoji úzkost nedávala znát najevo, uvnitř byla a dodnes to vidím na Aničce, jak je citlivá, "úzkocitná".........) ..................
A dnes, není měsíc, kdy bych si na na něho nevzpoměla a o to víc se moje myšlenky k minulosti obrací právě poslední pár týdnů. Jestli je to tím jeho "výročí"? Nevím............... okolnostmi, které se dějí kolem mě? .....................

Dnes ráno, když jsem se v koupelně zase tak nějak zamyslela..................................
napadlo mě, že  ale nikdo kdo podobnou ztrátu nezažije si svých blízkých neváží tolik jako ten kdo ji už bohužel zažil. 
Vždycky, když se chtě nechtě večer rozlobím na děti - a je to těsně před spaním - mě to pak tak hrozně mrzí, že jsem je ukládala ke spánku s myšlenkou, že je snad nemám ráda......................
Když se s manželem "rozkmotříme" a on odjede na pracovní cestu..................
I přesto, že se snažím jít životem s myšlenkou - chovejme se k sobě tak jako by ta ....... TA........ chvilka byla ta poslední........................ někdy to přeci jen nejde. 
Život je čím dál uspěchanější, nemáme čas na tohle a tamto. Večer jdu spát a mám v hlavě tolik věcí, které jsem nestihla udělat a tak si je vláčím do druhého dne........................................ ale je nejsmutnější, že nemáme tolik času, kolik bychom možná chtěli, na ty, které máme rádi.
S mou "nej kamarádkou" se vidíme už jen párkrát do roka ................................ a to je hodně smutné..

Proč to tak je? protože to dovolíme? protože prostě to tak chceme? 
JÁ TO TAK ALE NECHCI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 

Slova mám tě rád, miluju tě - jsou tak obyčejná, ale zároveň tak vážená. Proto se je poslední dobou snažím dětem říkat denně. Dělám to proto, aby věděli, že ikdyž ztrácím trpělivost a nemám čas s nima dělat to co oni chtějí............................... mám je ráda, miluju je. A zbožňuju, když to řeknou oni mě............................ O tom je život.................. žít, jako by byl tenhle okamžit ten poslední. Nidky nevíte, jaký okamžik bude váš poslední....................................

Takové objetí už nikdy neucítím a když tu ještě byl a obejmul - nevážila jsem si toho dostatečně. A teď? co bych za takové objetí dala.

Ale dost, pro letošek slibuju konec o vzpomínkách................... posledními dvěma články jsem zavzpomínala už dost :-).

Mějme se rádi.................................. prosím!!!!!!!

středa 11. listopadu 2015

Už je čas.....


Tak trochu "pinocchiová"  a podle mě moc krásná. Splnila moje očekávání. Ještě ji chybí zlatá křidla, ale ty musím teprva nějak vymyslet ;-)


Než jsem jí dodělala trochu mi to trvalo. Už jsem psala, trochu práce, trocha rytí, škola, oddych a trocha toho a trocha tamtoho........
Ale jsem ráda.  

Bude mít místo v mé "zrekonstruované" chotbě. Taky máte někdy takový ten pocit, že se nevejdete? 
Když jsme stavěli dům, byli jsme nadšeni a dnes s odstupem času vidíme chyby, kterých jsme se dopustili. Jedna z nich je, že nechápeme, proč jsme dělali tak malou vstupní chotbičku. Obývák máme velký dostatečně a mohli jsme z něho pěkný kusanec odebrat, ale neudělali jsme to a nyní se tak trochu se všema těma bundama, botama, šálama............
Nyní co nám dítka odrostla, chci to tam trošku převrtat. 
Dala jsem se do "zrenovování" starého botníku (úplně přesně stejný jsme mývali taky doma - se závěsem, aby škrpále nebyli vidět :-) ), jeden botníček vyhodit, věšák převrtat.................... jsem zvědavá, jak bude finále vypadat. 






Je středa půlka týdne........................... naše rodinka dneska trávila dopoledne u zubaře, Anička přišla rukou paní zubařky (ze které jsme byli všichni naprosto nadšeni) o tři zuby, ale zvládla to nad naše očekávání frajersky............... dostala naordinovanou zmrzku, tak byla spokojená. 
 Za měsíc nás čeká ještě jeden.


Přeji krásný zbytek týdne................J....................


neděle 8. listopadu 2015

A JE TO!!!!!!!!

Dnešní den začal sice pošmourně, ale během dopoledne se začalo dělat nádherně a protože oproti včerejšku nepršelo, vzala svetr, mikinu čepice, rýč a rukavice a šla na to. 

Po prvním rýpnutí do země, jsem schazovala první vrstvy a ryla jsem a ryla. 





Mám tímto hotovo. Hlavou mi letěli vzpomínky na mého taťku - u nás doma, tuhle práci zastával vždy on. 
Letos - tento měsíc to bude už deset let - deset let - na jednu stranu šíleně dlouhá doba, ale na druhou stranu ....................... Vzpomínky na jeho gesta jsou tak živý, že mi nejde do hlavy, že je to už taková doba. 
Moc mě mrzí, že ho mé děti nezažili. Měl tak hrozně rád malé děti, ale bohužel mi už zbyli jen přestavy, co všechno by s nimi podnikal. A vzpomínky na něj.
Tak moc mě mrzí, že z tohodle světa - od nás  odešel "rukou jiného člověka",  kdyby se tak nestalo, možná by tu byl s námi, je pravda, možná byl tehdy jeho čas odejít - vše to co se dělo před tím tomu napovídalo, (vypadalo to, jako když se snažil napravit vše co za poslední roky zpackal................ vztahy...........) ale i tak.......

Stejně si pořád říkám, jaké by byli naše životy jiné, kdyby byl tady s námi.


Už jsem tu psala, že nerada chodím na hřbitov............... ale na mého tátu vzpomínám hodně, hodně často
Jsou to hlášky, které používám nebo na které si jen tak vzpomenu při nějakém slově (třeba - máte nohy jako plochodrážní slepice  - nebyla to kritika - myslel, že je máme hubený  - tu používal velice rád a velice často, nebo "no jo ten tvůj bojler........ :-) (myslel tím moje břicho - nikdy jsem nebyla hubeňour, ale to jsem tu už určitě psala)), další - umýt, pomodlit a spát......... :-)
Miloval dechovky - pamatuju si, když jsme někam jeli - pamatuju si, měli jsme škodovku a samozřejmě rádio na kazety - a on měl těch dechovkářských kazet fakt hoooodně - a ty jeli v autě pořád dokola - při zpáteční cestě jsme ty dehovky notovali všichni - generace negenerace.
Takže když náhodou slyším dechovku - vybaví se mi jeho obličej............................. je to prostě taťka.

Tati, miluju tě a milovat vždy budu. Žiješ tu dál v nás, v našich vzpomínkách.................

To jsem ale trochu od té dnešní činnosti utekla. 

Takže mám zryto a ta nejhorší konečno-roční práce je za mnou. Je pravda, že když jsem ráno rozhrnula žaluzie a viděla jsem jak přes noc "nasněžilo" listí z našeho Avatara................
hrabat budu  ale až bude spadaný celý................ do té doby mi teda na tvrdo, nějaký listí může ........ :-)

z mého víkendu ale vznikla i nějaká hezká věc, ale to zase příště.................

 Mějte se krásně J.
 



 

sobota 7. listopadu 2015

Tak tento týden jsem se těšila na pátek večer a pohodový víkend jak malá holka.....................
vím, asi jsem nebyla sama.

Ani mě neštvalo, že mě bude čekat klasický úklid a asi taky nějaká ta zahrada, ale těšila jsem se na tu víkendovou pohodu. Ráno vstávat aniž by na mě křičel budík (budík ne, ale křičel na mě EM že má šílený hlad, takže chtě nechtě, mě vyhnal o půl osmé z postele - a já tak chtěla lenošit ...... hmmm do devíti - to by byla slast :-) ), klidná "dlouhá" snídaně............

Ráno jsem napsala svůj plán - plán co bych ráda stihla.
Mezi úkoly bylo i rýt a přikrý srdíčka růží - zvládla jsem díky počasí zatím jen ty růžičky, ale i tak je plán převážně už zaškrtaný. Zbývá už jen málo co jsem dnes nestihla. 

Další z úkolů bylo dodělat balíčky do mateřské školky - na prodej u tradičního vánočního zpívání. Letos jsem se rozhodla přidat opět něco, ale ne zas až tak kreativního, ale i tak mě srdci blízkého. Leto je to u mě o šípkách.............................
Budou tam ale i tradiční perníčky, svařáček, štrůdl, nově linecké, ale i balíčky koření, a nějaká ta ruční tvorba. Myslím, že to bude i letos vydařený večer. 
Myslím, že kdo bude mít 27.11. večer čas a nic důležitýho na práci, neprohloupí když dorazí. 

Když jsem balíčky vázala, musela jsem se smát, když se z dětskýho pokoje ozývali zvuky kláves (keyboardu) a vánočních koled. Hadi si trénují koledy na vánoce. 
Vzpoměla jsem si, když jsme museli s mojí ségrou každé návštěvě, která k nám o vánočních svátcích přišla zpívat a hrát na klavír - nooo, prostě historie se asi opakuje :-).

A pro čerty si prý natrénují písničku "Jmenuje se kůň". Tak jak nikdy nenatáčíme, asi budu muset vytáhnout kameru a konečně se s ní naučit, protože tohle nebude asi jen zážitek pro Mikuláše a jeho blízké, ale i pro mě.

No a teď už na mě čeká večeře (toust a paštika s brusinkama) a pak už natáhnutí se (nožek) u telky a budu pokračovat v tajném oplétáním termoforu (jak jsem se dozvěděla - prý se jim dřív říkalo "venda" :-) ) pro hady pod stromeček. Zjistila jsem, že takhle po večerech to stihnu za pět minut dvanáct :-).

Mějte se moc krásně a přeji krásnou neděli, ikdyž bude třeba upršená - i tak má tohle počasí své kouzlo, teda hlavně, když ten den může člověk trávit v teple a třeba i se zapáleným krbem. 

.....J.....

čtvrtek 5. listopadu 2015

 TENTO TÝDEN, ZDÁ SE MI PONĚKUD FYZICKY NAMÁHAVÝ

ajajaj tento týden se manžel rozhodl splnil své resty, které na něj čekali celou sezonu. Vertikutace trávníku, kterou chtěl dělat již na jaře a zabetonování studny (pravda, chtěla jsem ji celou obezdít, ale doufám, že kabátku se teda dočká příští rok). 
Můj muž je z těch co potřebují u takových věcí asistenci  - ne proto, že by si nevěděl rady, ale spíš proto, že chce se o ten fyzický výkon s někým podělit :-) a on prostě rád použije větu - už to zvládneš sama, viď? ....................

Takže tento fyzicky vydatný týden začal pondělkem, kdy "jsme"  hloubku z 50 cm - "zvětšili" na 80cm. 
Pokračoval úterkem, kdy se konečně na své místo dovezl beton a víte, že jsem fakt netušila, že beton je o tolik těžší na lopatě než hlína :-). Trochu dupy dupy, trochu výpadů a řeknu vám, že za tu hodinu, než jsem skončila a po betonu na trávníku nebylo ani památky byla jsem pěkně zpocená a nebudu vám říkat až kde. A když mi muž za dvě hodiny oznámil, že se dnes vrhnem ještě na vertikutaci................. míjeli mě mrákoty. 
Jenže - copak jezdit a zbírat trávu sekačkou, to by byla brnkačka, jenže to by ta naše sekačka musela sbírat................... takže hrabičky do ruky a hraby, hraby...................
Včera zbytek zahrady, už jen za asistence hadů a když jsem v pět hodin končila (už jsem myslela, že si vemu čelovku, abych na to viděla) - co bych chtěla říct? že zahradu chci vidět letos už jen z okna, ale to mě asi nečeká. 
Ještě musím zrýt zeleninendu, pohnojit ten náš "angličák", zakrýt růžičky zimní ochranou, ale paaaaaaaaakkkkkkkkkk........................ už se na ni budu koukat fakt jen z okna. 

Ruce necítím, nechci se na ně ani koukat - mé "pěstěné" ručičky jsou momentálně trochu jeté  - ostatně jako já :-).

Původně jsem si říkala, že pojedu večer ještě cvičit, ale to jsem o půl páté (kdy mi zbývalo sice už jen pár metrů hrabání) s mohutným (jen pro sebe) nadáváním zavrhla. Po sprše a celkovém zkulturnění se jsme se rozhodli s dětma zajet na hřbitov. Letos jsme jeli o pár dnů dýl - nechtělo se mi strkat na parkovišti se všema těma dušičkářema a tak jsme se tam vydali včera (měli jsme to v plánu původně až na pátek). V autě jsme zjistili, že nemáme "oheň" na svíčku (takže................... kdyby nás tam někdo načapal, jak jsme chodili po jiných hrobech a snažili se zapálit tu naši svíčku...................... stytěla jsem se příšerně - měli jsme to i s takovou malou kovbojkou), ale dopadlo to....................... svíčku jsme zapálili, věneček naaranžovali, dědu pozdravili....
Jezdím s dětmi vždycky za tmy, abychom si užili ty světýlka a taky tak trochu tu strašidelnou atmosféru a řeknu vám............................ pěkně nás vyděsila socha anděla, která se tyčí vysoko nad pomníky a s tím správných světlem................................. upalovali jsme všichni honem rychle do auta 
:-)


Jako každý rok, bylo po cestě domů hodně otázek..............................

A večer jsem zakončila - konečně horntenziovým věnečkováním. Slíbila jsem ho nejen sobě, ale i "švagrovce" ;-), i mé mamce. Díky nočním mrazíkům posledních dnů to bylo za pět minut dvanáct. 

 A co dnes? Dnes můj mažel slaví narozeniny. Kulaté - čtyřicáté. 
Mám tak trošku pocit, že je snáší stejně jako já svých třicet - pobavila jsem jeho i našeho souseda, když jsem řekla, že mě je už čtyři roky dvacet devět :-))) (taková trochu ženská k pohledání).

Je to tak, že každý je tak starý na kolik se cítí a i přesto, že mých 33 není špatných, prostě se na ně stejně necítím - cítím se jak dvacítka (pravda trochu opotřebovaná, ale k zahození ještě nejsem :-) ).

Takže u nás bude takový nějaký narozeninový sedánek s "Emerickou" večeří, tiramisu jako desert a když se nám bude chtít s manželem ještě trochu "presečinkovat" čerstvé škvarečky to budou jistit.
A třeba ..................... přijde i kouzelník :-)


Mějte se krásně

Oblíbené příspěvky