Vítejte......po pár dnech

co nového u nás? Ještě jeden den a Anička je jde pod kratičkou narkózu. Na běžnou kontrolu už asi nepůjdeme nikdy jen tak..... :-). V nožce má cystu a to nejen v té nemocné. Takže nás čeká kratičká hospitalizace v nemocnici. Tiše doufám, že jen něco mále dvacetičtyřhodinová. 

Počínající - rodící se cystu máme i do posud ve zdravém kolínku. Člověk si říká, že už bude konec a ono ne. 

Ale tak nějak i po tom všem s tím bojujeme docela zatím v pozitivní náladě, doufáme, že ze středečního zákroku nesejde a pak bude zas jak laň. Máme v plánu po píchnutí léku do kolena zavřít za nějakou revmatitidou - nebo jak se to jmenuje dveře a už ji nepustit dovnitř. Od velikonoc už nám to množství smůly stačilo. 

O víkendu jsem měla po hodně dlouhé době volno a tak jsem ho využila k upečení bábovky - která se mi snad po třetí za dobu pečení bábovek "zdrcla" a to byla zrovna počítaná pro Áňu, k tak trochu uklízení (ale to jsem moc nepřeháněla), k relaxu, zahradničení a opalování. Dojela jsem i na cvičení, nakoupila jsem cukrátku nějaká zdravá cukrátka..................... ale nechci si tak nějak stěžovat, nezdál se vám ten víkend nějaký krátký :-)

Do týdne jsem skočila rovýma nohama...... Aničku nepustíme z domu, co kdyby ji napadl nějaký ten bacil, do práce jsem se pustila jako lev - musím podělat co půjde do středy, kdy se do práce dostanu tak možná před zavíračkou a ve čtvrtek také tak možná sporadicky - to si pro to moje belhátko zas pojedu, no pak už zase náročný pátek a pracovitá sobota :-). 

Ale jo tento týden jsem se obrnila sílou a nadějí........................

V pracovně jsem o víkendu sklidila část věcí z výstavy, kreativně jsem se vyřádila tak nanejvýš na konečně spravovaných teplácích našeho nejmaldšího trhana. Nevím jak to zvládá, ale každý týden je na dvojích teplácích díra na koleni. 

Ale jinak jsem relaxovala .................................. kde jinde :-)

 i v zeleninové části se a to se divím - díky mé zanedbávané péči daří ;-)

 

 Mějte se moc krásně a uvidíme jestli příště to bude aspoň trochu kreativně :-)

Krásnou teploučkou, sluníčkovou neděli

Mám ráda teplo a už by tu mohlo zůstat. Po minulé neděli, kdy jsme v sedmi stupních chodili po ZOO a všichni kromě manžela jsme nastydli je toto dnešní počasí nádherné. 

U nás tedy jak na větrné hůrce, ale teplíčko. Aspoň se mi krásně vyfoukalo prádlo ;-). 

Chtěla jsem sem něco připíchnout už ve čtvrtek, ale moje plány mi zhatilo naše připojení k internetu. Jako každoročně na jaře. 

Co jsem vám chtěla napsat? Moji v tu chvíli nejradostnější (za poslední měsíc) zprávu. 

Za tu dobu co jsem matkou, maminkou, mamkou ........ jsem byla už mnohokrát pyšná na svoje děti. Je pravda, že dneska (ať se namáhám jak se namáhám) si už nevzpomenu např. na první krůčky ani jednoho znich, ale na hlášky, úspěchy, chytré až přechytřelé věty.............. mě uvedou do pyšných stavů snad vždycky. 

Ale ve čtvrtek večer přesáhla moje pýcha všechny doposud mé pyšné stavy. 

Ve čtvrtek večer si Anička konečně sama píchla inzulín. Řvala jsem jak želva. Byla jsem na ní tak šíleně pyšná. Kdyby jste viděli její radostný výrav ve tváři, když se jí to konečně podařilo. Myslím, že to bylo to největší vítězství sama nad sebou, takový to první pořádný vítězství.

Za posledních pár týdnů se mi vracely má slova z mojeho pubertálního věku - nechci se vdávat, nechci mít děti (odůvodnění prvního - chlapa k životu nepotřebuju (svého času jsem se považovala za takovou malou feministku)) a děti mít nechci....... protože by zdědily mé vlastnosti. 

Dnes mám dvě krásné děti a zdědění mých vlastností se opravdu nebojím..... každý máme něco. Spíš se neustále bojím o ně. Dnes když mi Anička řekla, mami mě zase bolí koleno a po zmapování škod jsme zjistili, že koleno je opět o poznání větší......... Je mi opět zle. Myslela jsem, že zjištění cukrovky už byl vrcholek hory, kterou budeme muset pro letošek zdolat, ale ono ne.

Poslední dny jsem opět přemýšlela o čem psát - pořád se mi v hlavě ozývá věta - nic nevkládáš, netvoříš?.......

Netvořím...... jen se snažím žít. Žít aspoň trochu......... 

Připadám si, jako bych byla na horské dráze, jednou jste dole a pak hurá rychlostí blesku dolů. Takže tak jak jsem byla v euforii ze čtvrtka, tak dnešek mě srazil opět pěkně na kolena........

Jediné co se donutím dělat - je aspoň trocha práce na zahradě.

Už vydala svých pár kvítků, pěkně zarůstá. Sklidila jsem už nějakou tu ředkvičku a špenát do salátu. Včera jsem zasela fazolky a zasadila astry, cínie a krásenky, které jsem se snažila vypěstovat ze semínek. Zlikvidovali jsme pískoviště a uhrabali hlínu - teď už jen zaset travičku a na místo pískoviště jsem naplánovala křeslo z palet - už se na něj těším - další místo na relax v té mé zelené oáze. 

Mějte se .......

Minulý týden jsem se na víkend skutečně těšil - je pravda, že se těším snad každý týden (aspoň na ten jeden volný den). Měla jsem v plánu tolik věcí. Zasázet muškáty, sobotní šichta v práci, poklidit, uvařit, zkulturnit se, obdělat zahrádku. 
Vše jsem dá se říct stihla. Guláš jsem sice připálila (to je tak, když si myslíte, že plotýnku vypnete a místo toho zapnete šestku :-) (a to jsem se na něj tentokrát fakt těšila). Muškátky jsou zasázené, tento rok vyhrála bílá barva, zasadila jsem kapustu, rajčata a papriky........ posekala jsem, pohnojila jsem. S dětmi stihla v sobotu večer strašidelný rej - hadi prostě nemohli prošvihnout stezku odvahy....... Já bych se počůrala strachy :-). Včera proběhla moje rekonstrukce a pak trochu práce na počítači. Ale opravdu jen trochu, protože jsem někde zapoměla nabíječku od počítače a ten už mi ten každou chvilku pípal, že už mele z posledního. 
TO je tak, už nevím kde mi hlava stojí :-). 

Posledních pár dnů válčíme s glykémiema - zjistili jsme, že to snad dělají žvýkačky, které si Anička každý den dopřávala - doufáme, protože k obědu si ještě připichovat fakt  nechceme. Snad to bude tenhle zádrhel. 

Stihla jsem jet i cvičit, ale co jsem nestila ani jeden den byla káva na terase (taky byla mezi mými plánovanými věcmi). Třeba příště :-). Ale kochat zahradou jsem se i tak stihla. 
Je to krása, jak to všechno podráží z holých záhonů se stává opět pomalinku džungle. 

Dala jsem si i výtečnou nedělní snídani. Nejdřív jsem dělala slanou palačinku pro Aničku - počítání jednotek u obyčejného jídla není těžké, ale když chcete udělat spešl porcičku jen pro ni........ je to hotový hokus pokus. Ale podařilo se :-) a máme další dobré jídlo jen pro ni - hlavně jídlo, na kterém si opravdu pochutná. Budeme bádat a vymýšlet dál. 
A já si udělala výborné banánovo-žitné lívanečky. Jen tak s javorovým sirupem a slunečnicovým semínkem to byla opravdu lahoda. 

 

a co jsem i stihla ? sednout ke stroji, takže nějaké ty záplaty, díry na nohavicích taky dopadly. V pracovně mi leží taky krabice panenek z výstavy a nějak se nemůžu dohrabat k tomu abych je rozdělila a povracela svým majitelům a to co je naše povracet na své místo. Snad to v následujících dnech taky napravím.

Dnes je už pondělí večer a já se těším na svou porci salátu k večeři, sklínku vína a pak šup na kutě. Zítra jedeme s Aničkou na další kontrolu na diabetologii a jsem zvědavá co nás tam čeká. Uvidíme. 

Mějte se moc krásně a přeji všem příjemný bezkatastrový týden

Po dlouhé době
Přijde mi to jako chvilka, ale je to už téměř měsíc co jsem psala naposledy. Ani jsem nepročítala o čem vlastně jen vím, že začátek byl o magnoliích. 

Magnolie už odkvetly a my toho opravdu moc zažily. 
Smůla se nám skutečně nalepila na paty a my se už čtrnáct dní s Aničkou pereme s inzulíny. 
Na kontrole s nohou nám zjistily cukrovku typu 1. I přesto, že vím o čem pojednává..........peru se s tím opravdu příšerně. 
Při našem momentálně uspěchaném životě  je to tak nehorázně všechno těžké. Mám pocit, že nežijeme......... jen proplouváme životem. 

Poslední dny nám glykémie klesá a stoupá - je to jak na horské dráze. Nejprve to vypadalo, že si vystačíme s jedním"ďobnutím" denně, už "ďobeme" třikrát a obávám se, že od zítřka to bude už čtyřikrát. Aňous si odmítá "ďobat" sama a já opravdu nevím jak ještě dojíždění a "ďobání" ji před obědem budu zvládat.

Mám pocit, že můj setrvačník už dojíždí na konec. Co myslíte, co všechno opravdu musí člověk (žena) vydržet? Snažím se, abych jí byla tou největší oporou, kterou teď právě potřebuje. Hodně s ní mluvím a vše ostatní házíme za hlavu. Náš boj o samé jedničky a super vše na jedničku vzal za své. 
O víkendu jsme jeli slečnu ošatit, protože nám ze všeho vyrůstá a jelikož musí nyní pravidelně jíst - na to nebyla až tak zvyklá trošičku mi i nabývá na váze. Dneska mi před spaní říkala, chytaje se za svoje bříško, že bude muset začít cvičit :-).
Koupily jsme nový kabátek, svetříky, legíny.......... a ještě potřebujeme sehnat super čuper džínovou bundu. 

Potřebovala bych návod jak nyní žít a nezbláznit se ze všech myšlenek co my přicházejí na mysl.


Dnes jsem po práci a po uvaření rychlé večeře vylezla na zahrádku a zasadila růže, které jsem dostala k narozeninám od manžela. Namočila jsem do stimulátoru, zapíchla a přikryla sklenicí zalila a uvidíme, jestli to k něčemu bude. O vypěstování růží se snažím každoročně a zatím to pokaždé dopadlo.
Zalila jsem ředkvičky, krásně rostoucí cibuli, řepu, špenát............................ aspoň pohledem na propukající zahradu se člověk tak trochu uklidní.

Těhle pár řádků bude možná pro pár známých v mém okolí vysvětlení, proč jsem nyní moc nekomunikovala, proč jsem netvořila a nepřispívala........ 
Za posledních pár týdnů jsem prostě tak nějak popřeházela všechny své hodnoty. Nyní je pro mě nejdůležitější odpočinek a být svým dětem prostě nablízku. Odpočívat........odpočívat............. a chci jen to aby nám bylo fajn.................. (to jsem ostatně chtěla vždy, ale teď bych si to přála ze všeho nejvíc!!!!!!!)

Nevím, ani si to nebude pročítat to co jsem napsala, je to zkrátka proud mých myšlenek - těhle pár řádků je opět mým deníčkem......................

Přeji vám všem krásné dny.