Je tu.................... štědrý den.

Všichni, ale hlavně děti se dočkali. Stromeček jsem do bílé ustrojili, klobásku poobědvali a nyní se pohádkám oddávali.

Ježíšek mi dal předčasný, sic nechtěný dárek - trochu chřipkově se cítím, to není to pravé pravé ořechové, ale nenechám se zdolat. 

Při strojení stromečku jsem dětem vyprávěla své vzpomínky z dětství - ze strojení stromečku, koukání na pohádky - na věci které naše rodiče dělali s námi. Je to časem, dobou......... čím to, že mnoho z nás se o tyto věci dobrovolně připravují. Kdo mě zná ví o čem mluvím. 

Je půl druhé a já si den užívám v pyžamu na není to paní chřipkovou, je to proto, že jsem si prostě část tohoto dne chtěla takhle užít. A je to bomba. Ne jenom proto, že mám příhodné pyžamáky ;-). Mám hrnek teplého čaje (za krásný hrníček moc děkuju ;-) ) a právě koukáme na princeznu Jasněnku. Když jsem byla malá, téhle pohádky jsem se nejvíc bála a vůbec ji neměla ráda, na dobu, kdy byla pohádka natáčena vystihli čarodějnice opravdu věrohodně. Jako malá jsem se jich hrooooozně bála, takže tuhle pohádku jsem zařadila do svého repertoáru až téměř v dospělosti :-). Jsem strašpitel :-)

 Ráda bych všem, kteří mě znají buď osobně nebo jen virtuálně propřála krásné vánoce, plné splněných přání, lásky a hlavně klidu a pohody.
Mnoho lidí ( i my) neustále spěcháme, neumíme se zastavit a tento čas je právě o tom aspoň se o to posnažit. Prosím. Já se o to právě nyní snažím (dnes jsem i všechny hrnce naházela do myčky a nedrbala jsem se s nimi ve dřezu :-) )

Už teď se těším na okamžik, kdy v obýváku zacinká broušený zvoneček, rozsvítí se stromeček a Anička opět zachycená v rozběhu se žene ke stromečku. Budu doufat, že snaha sehnat to co by se jim líbilo se zůročí a budou mít úsměv na tváři.

Mějte se moc krásně................................................... J.

 

Už jen jeden den

jen jeden den do vánoc. Já se už snažím po večerech lenošit - teda už jen tak nějak něco malinko dodělávat. Jako třebaaaaaa

viděla jsem je na netu a prostě mě uchvátili. Myslela jsem jak budou těžké, ale nejsou a hlavně v hlavní roli je papír, lepidlo, nůžky..............
Je to trochu o trpělivosti a je lepší udělat jednu zkušební ;-). 

Zítra mířím ještě do práce na celodenní šichtu, ale už teď se těším domů. 
Už se mi v hrnci vaří slepice na kaldoun (běhala dlouho - je správně kožená :-) ) a bude se vařit ještě asi pár hodinek, brambory a mrkvičku na salát už mám taky nachystanou a zítra jakmile přijedu z práce jde se na salát a polévku.......... ať se na štědrý den můžeme pustit jen do stromečku, cukroví, lenošení a pohádek.
Čeká nás tradiční pouštění Evžena, a jak jsem už psala letos budeme strojit stromeček na štědrý den dopoledne. Ne potají v noci, ne zítra navečír (to bych už asi časově nezvládala, ale jsem to matka hrozná, budu je pěkně kormidlovat........................ mají dovolené pouze čokoládové ozdoby ve zlaté barvě - stromek musí být prostě podle mě - jinak to nejde).

Kapřík, ten mi ještě chybí, snad zítra. 

Užijte si ten poslední uspěchaný den před dnem D 

Úterý, krásné klidné úterý.........................dovolenkové a tak trochu dodělávkové, upečené, ale i takzvaně "dívčí".

Dnes jsem si udělala pracovní volno. Po dnešku už můžu opravdu říct........................ vánoce, pojďte už.
Ještě ráno jsem se rozmýšlela, jít do roboty, nejít do roboty .................... vím, ne každý si tohle může říct, ale volno jsem měla již zajednané a jako tzv. spolumajitelka, si toto asi dovolit jednou za čas můžu. Volno jako takové jsem už dlouho neměla. Většinou i přesto pracuji z domu a tak to ani žádné volno není. Ale dnešek jsem si napsala na papír a už nyní mám vše kromě večeře a besídky splněno. 
Upekla jsem ještě dva druhy cukroví - ty zdravé. Jedno z vloček a kokosky s proteinem. Kokosky nevím, nějak dvakrát mě nenadchly, ale je pravda, že politím čokoládou svojí chuť vylepšily, vločkové s rybízovou marmeládou jsou výborné a hlavně dietní :-). 

Dotvořila jsem přání pro manželovi rodiče - přání i s dárkem, který zatím neprozradím ;-), kartičku pro kamarádku, poukázky od Aničky pro kamarádky, dala si na kupu mašle na balení dárků, vyprala polštáře, vydrbala pocintané židle (nevím čím to, ale naše židle jsou v jednom kuse něčím pocintané.................... doufám, že prasátka nežijí jen v naší domácnosti :-) ), vytrhala si obočí a udělala údržbu svých končetin - proto i takzvaně dívčí :-)))) chacha

Ráno když jsem si kupovala čerstvý rohlíček ke snídani (byl výborný s máslem a zázvorovou marmeládkou) jsem koupila jako každý rok - televizní program na celé vánoce. Dělám to snad od jakživa (po narození Aničky jsem přestala televizní program kupovat, takže nyní už jen jednou za rok) koupím a pak zaškrtávám na jaké pohádky budu koukat. Miluju to :-)

Letos se jako každý rok těším na Pyšnou princeznu (vloni jsem ji bohužel neviděla, byla jsem v práci, ale letos by to mělo klapnout :-) ).

No a mimo jiné jsem ještě dovyšila monogramy na sukni k panence. Panenka bude jako dáreček od mé známé pro její známou..................

Jo a málem bych taky zapoměla. Včera jsme oslavili EM"ovy" páté narozeniny. Ten čas tak hrozně letí, je to hrůza.
Miláčku, vím že si to nepřečteš (jednou až tyhle stránky budou archivní tak třeba jo), ale i tak .....miluju tě
 
NO mějte se krásně já za chvilinku chvátám pro EM do školky, pak teda ještě rychle nějakou tu večeři a pak už besídka ve škole. Anička má letos divadelní představení - hraje Káču (nabádala jsem ji, že musí čertoj pořádně na ten hřbet skočit, tak jsem zvědavá, jestli tu "šou" udělá :-) )

Mějte se krásně a víte co.......................................... skoro za týden je tu ježíšek :-))))))))))
 

Tak už zavonělo

stihla jsem práci, skanzen (tam jsme se dozvěděli při přednášce opravdu zajímavé věci o vánocích a času předvánočním i pováčním).

Dorazili jsme domů a já se vrhla na pečení. A protože jsem byla zmrzlá a proto abych si navodila tu správnou atmosféru, sfrnkla jsem si koupit vinný punč ;-) a šup na to.

Už mi to tu krásně voní lineckým, moučkovo-vanilkový cukr se už těší na rohlíčky a ze starého "kazeťáku" mi vyhrává kazeta s vánočníma koledama od "Goťáka". Ano, skutečně kazeta :-). 

Loupla jsem ji, když jsem se stěhovala z rodného domova :-) a ta mi tak neskutečně připomíná dětství.......................... aaaachchchch. Úplně vidím náš obývák v něm borovici (skoro vždycky jsme snad měli borovici) na ní navěšený takový ty šílený řetězy :-). Taťka měl hrozně rád pohádky  a pamatuju jak jsme si vánoce s pohádkama užívali.............................................

NO mohla bych konstatovat, že dneškem začla moje vánoční melancholie a při čemkoli ihned zjihnu :-). To jsem celá já.

 A kolik dnů že je už jen do toho dne? 12?....................... jéééé

tolik práce před sebou, ale i tak už ať je to tu.

Přemýšlela jsem nad tzv. vánočním úklidem. Kdopak ho asi vymyslel? Mám na mysli, takový to šílený "gruntování" - omývání všeho co jde.......... 

Já mu taky teda propadám, ale jsou to takové ty věci, které nedělám každý týden, či jednou do měsíce. 

Už nyní vidím, že nestihnu asi vše co jsem chtěla, ale s tím se snad smířím. V týdnu (nevím jestli jsem to už nepsala) jsem z toho nestíhání byla tak nervózní, že jsem si málem zkazila již hotovou ušitou panenku - naštěstí se pohroma zvládla zažehnat a já si řekla a dost. Co nestihnu to nestihnu. Ve stresu to půjde ještě hůř............................... není-li pravda: :-)???????

Ale co jsem taky ještě v Krňovicích ukořistila? Jmelí. Není tak krásné jako když bych si ho koupila, ale k tomu abych jím (větvičkou) obdarovala moje nejdražší to stačí. 

A snad budou po celý rok šťastní.

  Mějte se moc krásně..................................... a já jdu pokračovat v pečení ;-)

Pro změnu andělská pěchota jako dárečky pro paní učitelky. 

Letos jsem se rozhodla udělat hlavně pro nás ozdoby z bílého papíru.
Rozhodla jsem se pro stromek v bílé barvě a protože kouliček je málo, chce to trochu dyi tvorby. 

Andělíčky jsem viděla na internetu a moc se mi líbily. A tak i místo pečeného stromečku dostanou paní učitelky andílky. 

Zatím máme jen pro ně a tak jich budeme ještě muset pár udělat. 
Ale dle mého jsou krásní, něžní........................... prostě fajn. A je zapotřebí jen lepidlo, papír, stužka nebo provázek a korálek
Zbývá ještě zabalit a můžou se darovat.

Co děláte při jednoho z posledních pátků před vánoci. Já jsem dnes přilítla z práce - celkem zdrchaná, zítra ještě na dopolední směnu a pak mířím s dětmi do skanzenu do Krňovic. 
I když mám kupu jiné práce, tohle jsem dětem slíbila. 
Je tam "pohodový program ve vytopených, vánočně vyzdobených, interiérech s rukodělnými dílnami, ochutnávkou vánočních dobrot (houbový kuba, punč, netradiční marmelády apod.), pečením chleba atd..."
Do neděle bych pak ráda stihla upéct linecké a vanilkové rohlíčky - jo :-( těsta si stále ještě hoví v lednici. 

Pro letošek jsem už dorazila poslední panenku - snad se budou všem líbit a teď už jen dotvořit dárky pro dětičky. 
V týdnu jsme stihly pokoupit snad už jedny z posledních dárků, zjistili jsme, že naše Anička už na ježíška nevěří, ale hrála to na nás dobře. Nevěří už prý od loňska. 
Přemýšlela jsem nad tím, že v dnešní době reklam, přestávají děti věřit docela brzy. 

Mějte se moc krásně a příště snad více řádků ;-)

 

.........................................Sweet dreams.........................................

Další část ze seznamu úkolů hotov

a to pyžamka pro moje neteře. 

Dostala jsem horu zbytků (odstřižků) a co z nich? 

Dobu jsem koukala, chodila okolo, přemýšlela.A nakonec vznikla tahle krásná pyžamka. 

První jsem šila pro Aničku a ta si v něm doslova libuje. Pokud může o víkendu se ani nepřevlíkne. Jako třeba dnes. S převlíkáním se ani neobtěžovala. A na jednu stranu, proč taky. 

Asi bych  měla být někdy taky tak lenivá a ani se z pyžama nepřevléknout. Nedávno jsem se přemlouvala a v neděli jsem šla ke snídani v pyžamu. Děti na mě koukali jako kdyby viděli ducha................. nedokázali to pochopit - mamka, u snídaně - v pyžamu??????? 

Hned po snídani šlo dolů :). Třeba to zvládnu mezi vánočními svátky.... :-) že bych si to zapsala do vánočního plánu??????

Ve čtvrtek večer, jsem se při přemítání co mám ještě všechno stihnout vybláznila, že nejsem to všechno co ještě "musím" schopná stihnout, že jsem se v sobotu po obědě, co jsem přijela z práce vrhla konečně na nějaký ten "vánoční úklid". 

Dnes jsem už trošičku uklidněná, nahnala jsem si týden do předu. Začala jsem další panenku, nějaký ten úklid, těstíčka na linecké a rohlíčky si už hoví v lednici a čekají na chvilku, kdy bude čas...................... no a i pletení termoforu snad co nevidět dorazím. Řeknu vám, že je to fuška tvořit pro děti potají, to vám povím......

Mějte se moc krásně a přeji vám vykročení do nového týdne tou správnou nožkou

J.

Krásný dobrý večer

Co děláte ty poslední dny? 
Já jsem si udělala dva dny jen s mužem - vyrazili jsme společně na tzv. "pracovní cestu". Dnes jsme se vrátili a světe div se, já se těšila. Těšila se na děti a to jsem je včera ráno vyprovázela do školky, školy.
Cestu jsme si s mužem ale užili, byla jsem sama překvapená, že na to, že jsme téměř celé dva dny strávili na silnicích, nemusela jsem použít mého věrného spolucestovatele - kinerdyl. Večer jsme se i pobavili a myslím, že se dlouho ještě bavit budeme, v hotelu - tedy spíš hotýlku, kde jsme se ubytovali a chtěli jsme hezky povečeřet a popít.................... 
Pravda je, že můžete mít hotel krásný, čistý, reprezentativní, ale když je na prd obsluha.................. tak jakákoli  reprezantace celková, je ta tam.
V podstatě nám ušetřila koruny za větší útratu a ranní bolest hlavy.............. takže možná díky? 
 

O víkendu jsem měla kupu plánů - jak jsem ostatně už psala :-). Splnila jsem vše a i něco na víc. 
Dařilo se. Mimo jiné jsme vyrazili bruslit, upekli perníčky a z vánočních plánů máme umyté dveře a vyleštěné schody. Ty si vzali na starosti hadi. A dělali to opravdu s grácií. 

Ušila jsem panenku, kočičku a téměř obě pyžamka pro moje neteře. 
A dnes vám ukážu číču ;-). Snad se bude líbit.

Neusínám ale na vavřínech. I když dnes si můžu oddechnout, dorazila jsem i pyžamka a před sebou mám malování triček pro EM a jeden termofor..................................... 

Doma už nám krásně svítí vánoční svícen, hvězda a přede dveřmi věnec. Miluju vánoční světýlka. 
První adventní svíčku jsme taky v neděli zapálili, ikdyž jen na chvilinku. A už nyní se těšíme na tu druhou a třetí, a taky tu poslední :-) a to zcela nezjištně :-)

Mějte se moc krásně, zítra je středa, půl pracovního týdne a tak vám přeji krásný zbytek pracovního týdne

Listopad utekl jako voda, ono v podstatě uteklo celé období od září. 
Mám ten pocit sama? 
Poslední dny mám pocit, že nic nestíhám a nic stíhat nebudu. 
Už před sebou vidím štědrý den, ale taky kupu práce před ním. A že já to musím mít prostě "ťop".
V týdnu jsem si u raní kávy napsala "SEZNAM VÁNOCE" úkoly stylu umýt futra, dveře, obklady, útroby  kuchyňské linky............... ale i ušít pyžamka, ušít kočičku, doplést termofor (ten druhý mám pocit, že ani nestihnu :-)) )................... prostě na jednu stranu takové normální běžné činnosti.

Kočičku, andělku a dvě malé panenky jsem už včerejškem dodělala. Už zbývá jen nafotit a vyslat do světa. 

A protože mě čeká volný víkend a dnes je rozsvěcení vánočního stromečku u nás na vsi, hodlám si to náležitě užít. 
Pořádně si zabulit až bude Aňous říkat básničku a společně s EM zpívat............... já je prostě žeru a nevím.........................
Dám si svářko a prostě nadýchám tu správnou atmosféru. Ne že bych ji už nedýchala. Na koledách jedu už nějaký ten pátek :-) a dnes když jsem v kanceláři sama, jedou mi tu celý den koledy z "youtubka".
No a světýlka mám zapojená už od minulého týdne.

Přemýšlím nad tím, jestli někdy z tohodle vánočního těšení vyrostu - zestárnu.... :-). Ale asi doufám, že ne. Prostě vánoce miluju, zbožňuju, žeru................. prostě je mám ráda na jakýkoli způsob. A je pravda, že na tyhle se těším asi snad ze všech  nejvíc. Možná je to tím, že děti jsou v tom správným věku nebo tím, že se cítím vyrovnaná sama v sobě (ikdyž kolem mě není všechno v pořádku tak jak by mělo být). 
Nevím jestli jsem to psala, ale letos si ani nic nepřeju........ teda jo, chtěla bych - abychom byli všichni pospolu, tak jak to má být, aby všichni co mám ráda byli šťasní a zdraví a aby se Anička naučila říkat správně SCZ ;-)

Ale.............

S plánem vánoce jsem psala i víkendový plán................... a na něm je: (mimo jiné) PERNÍČKY. Letos jsme s Aničkou vymysleli, že paním učitelkám upečeme perníkový stromeček z hvězdiček - nikdy jsem to nedělala a tak se asi nechám překvapit jak to bude vůbec vypadat. Ale dnes se chystám připravit si těsto na perníčky pro hady, a pro paní učitelky budeme péct později, protože moje šikovná Anička vyhrála formičky na nějakém jejím fit kontu a ty nám přijdou prý asi za čtrnáct dní.
To zas bude boj mezi mnou a dětmi jaké formičky ano a jaké ne. Kdyby bylo po mém, udělám s razítky z tchiba, ale s tím zase nesouhlasí moc oni :-( je to boj :-)

Mějte se moc krásně, užijte si víkend, zapalte první svíčku, první poctivě předvánoční nádech....................... zkrátka MĚJTE SE 
a takhle vánoční mě letos dostává
https://youtu.be/PYCoRWcBlmc?list=PL_0vUdfYZpGViDpBYGGXVttrCOFwqP5fn 

Dnes tak trochu na melancholické vlně. 

Dnes je to přesně deset let. 

Mám toho tolik na srdci, tolik vzpomínek.................. ten den je pro mě tak živý, že bych ho mohla vyprávět dokola, dokola, dokola :-(. Nikdy na něj asi nezapomenu. 

Hlavou mi poslední týdny běhá tolik myšlenek..................... ale jedna je ze všech nejsilněší. 
Nejsem sama na světě  kdo přišel o svého blízkého a vždycky když jsem četla články, jak se se ztrátou člověk vypořádává dlouho.......... zamýšlela jsem se nad tím, že pro mě to bylo asi až moc snadné. 
Přijde mi, že jsem měla srdce jako z kamene.......
Tehdy to byla situace, kdy jsem se ze všech sil snažila být silná kvůli mé mamce a hlavně jsem nosila v bříšku Aničku (i tak si myslím, že ikdyž jsem svoji úzkost nedávala znát najevo, uvnitř byla a dodnes to vidím na Aničce, jak je citlivá, "úzkocitná".........) ..................
A dnes, není měsíc, kdy bych si na na něho nevzpoměla a o to víc se moje myšlenky k minulosti obrací právě poslední pár týdnů. Jestli je to tím jeho "výročí"? Nevím............... okolnostmi, které se dějí kolem mě? .....................

Dnes ráno, když jsem se v koupelně zase tak nějak zamyslela..................................
napadlo mě, že  ale nikdo kdo podobnou ztrátu nezažije si svých blízkých neváží tolik jako ten kdo ji už bohužel zažil. 
Vždycky, když se chtě nechtě večer rozlobím na děti - a je to těsně před spaním - mě to pak tak hrozně mrzí, že jsem je ukládala ke spánku s myšlenkou, že je snad nemám ráda......................
Když se s manželem "rozkmotříme" a on odjede na pracovní cestu..................
I přesto, že se snažím jít životem s myšlenkou - chovejme se k sobě tak jako by ta ....... TA........ chvilka byla ta poslední........................ někdy to přeci jen nejde. 
Život je čím dál uspěchanější, nemáme čas na tohle a tamto. Večer jdu spát a mám v hlavě tolik věcí, které jsem nestihla udělat a tak si je vláčím do druhého dne........................................ ale je nejsmutnější, že nemáme tolik času, kolik bychom možná chtěli, na ty, které máme rádi.
S mou "nej kamarádkou" se vidíme už jen párkrát do roka ................................ a to je hodně smutné..

Proč to tak je? protože to dovolíme? protože prostě to tak chceme? 
JÁ TO TAK ALE NECHCI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! 

Slova mám tě rád, miluju tě - jsou tak obyčejná, ale zároveň tak vážená. Proto se je poslední dobou snažím dětem říkat denně. Dělám to proto, aby věděli, že ikdyž ztrácím trpělivost a nemám čas s nima dělat to co oni chtějí............................... mám je ráda, miluju je. A zbožňuju, když to řeknou oni mě............................ O tom je život.................. žít, jako by byl tenhle okamžit ten poslední. Nidky nevíte, jaký okamžik bude váš poslední....................................

Takové objetí už nikdy neucítím a když tu ještě byl a obejmul - nevážila jsem si toho dostatečně. A teď? co bych za takové objetí dala.

Ale dost, pro letošek slibuju konec o vzpomínkách................... posledními dvěma články jsem zavzpomínala už dost :-).

Mějme se rádi.................................. prosím!!!!!!!

Už je čas.....


Tak trochu "pinocchiová"  a podle mě moc krásná. Splnila moje očekávání. Ještě ji chybí zlatá křidla, ale ty musím teprva nějak vymyslet ;-)

Než jsem jí dodělala trochu mi to trvalo. Už jsem psala, trochu práce, trocha rytí, škola, oddych a trocha toho a trocha tamtoho........
Ale jsem ráda.  

Bude mít místo v mé "zrekonstruované" chotbě. Taky máte někdy takový ten pocit, že se nevejdete? 
Když jsme stavěli dům, byli jsme nadšeni a dnes s odstupem času vidíme chyby, kterých jsme se dopustili. Jedna z nich je, že nechápeme, proč jsme dělali tak malou vstupní chotbičku. Obývák máme velký dostatečně a mohli jsme z něho pěkný kusanec odebrat, ale neudělali jsme to a nyní se tak trochu se všema těma bundama, botama, šálama............
Nyní co nám dítka odrostla, chci to tam trošku převrtat. 
Dala jsem se do "zrenovování" starého botníku (úplně přesně stejný jsme mývali taky doma - se závěsem, aby škrpále nebyli vidět :-) ), jeden botníček vyhodit, věšák převrtat.................... jsem zvědavá, jak bude finále vypadat. 

Je středa půlka týdne........................... naše rodinka dneska trávila dopoledne u zubaře, Anička přišla rukou paní zubařky (ze které jsme byli všichni naprosto nadšeni) o tři zuby, ale zvládla to nad naše očekávání frajersky............... dostala naordinovanou zmrzku, tak byla spokojená. 
 Za měsíc nás čeká ještě jeden.

Přeji krásný zbytek týdne................J....................

A JE TO!!!!!!!!

Dnešní den začal sice pošmourně, ale během dopoledne se začalo dělat nádherně a protože oproti včerejšku nepršelo, vzala svetr, mikinu čepice, rýč a rukavice a šla na to. 

Po prvním rýpnutí do země, jsem schazovala první vrstvy a ryla jsem a ryla. 

Mám tímto hotovo. Hlavou mi letěli vzpomínky na mého taťku - u nás doma, tuhle práci zastával vždy on. 
Letos - tento měsíc to bude už deset let - deset let - na jednu stranu šíleně dlouhá doba, ale na druhou stranu ....................... Vzpomínky na jeho gesta jsou tak živý, že mi nejde do hlavy, že je to už taková doba. 
Moc mě mrzí, že ho mé děti nezažili. Měl tak hrozně rád malé děti, ale bohužel mi už zbyli jen přestavy, co všechno by s nimi podnikal. A vzpomínky na něj.
Tak moc mě mrzí, že z tohodle světa - od nás  odešel "rukou jiného člověka",  kdyby se tak nestalo, možná by tu byl s námi, je pravda, možná byl tehdy jeho čas odejít - vše to co se dělo před tím tomu napovídalo, (vypadalo to, jako když se snažil napravit vše co za poslední roky zpackal................ vztahy...........) ale i tak.......

Stejně si pořád říkám, jaké by byli naše životy jiné, kdyby byl tady s námi.


Už jsem tu psala, že nerada chodím na hřbitov............... ale na mého tátu vzpomínám hodně, hodně často
Jsou to hlášky, které používám nebo na které si jen tak vzpomenu při nějakém slově (třeba - máte nohy jako plochodrážní slepice  - nebyla to kritika - myslel, že je máme hubený  - tu používal velice rád a velice často, nebo "no jo ten tvůj bojler........ :-) (myslel tím moje břicho - nikdy jsem nebyla hubeňour, ale to jsem tu už určitě psala)), další - umýt, pomodlit a spát......... :-)
Miloval dechovky - pamatuju si, když jsme někam jeli - pamatuju si, měli jsme škodovku a samozřejmě rádio na kazety - a on měl těch dechovkářských kazet fakt hoooodně - a ty jeli v autě pořád dokola - při zpáteční cestě jsme ty dehovky notovali všichni - generace negenerace.
Takže když náhodou slyším dechovku - vybaví se mi jeho obličej............................. je to prostě taťka.

Tati, miluju tě a milovat vždy budu. Žiješ tu dál v nás, v našich vzpomínkách.................

To jsem ale trochu od té dnešní činnosti utekla. 

Takže mám zryto a ta nejhorší konečno-roční práce je za mnou. Je pravda, že když jsem ráno rozhrnula žaluzie a viděla jsem jak přes noc "nasněžilo" listí z našeho Avatara................
hrabat budu  ale až bude spadaný celý................ do té doby mi teda na tvrdo, nějaký listí může ........ :-)

z mého víkendu ale vznikla i nějaká hezká věc, ale to zase příště.................

 Mějte se krásně J.

 



 

Tak tento týden jsem se těšila na pátek večer a pohodový víkend jak malá holka.....................
vím, asi jsem nebyla sama.

Ani mě neštvalo, že mě bude čekat klasický úklid a asi taky nějaká ta zahrada, ale těšila jsem se na tu víkendovou pohodu. Ráno vstávat aniž by na mě křičel budík (budík ne, ale křičel na mě EM že má šílený hlad, takže chtě nechtě, mě vyhnal o půl osmé z postele - a já tak chtěla lenošit ...... hmmm do devíti - to by byla slast :-) ), klidná "dlouhá" snídaně............

Ráno jsem napsala svůj plán - plán co bych ráda stihla.
Mezi úkoly bylo i rýt a přikrý srdíčka růží - zvládla jsem díky počasí zatím jen ty růžičky, ale i tak je plán převážně už zaškrtaný. Zbývá už jen málo co jsem dnes nestihla. 

Další z úkolů bylo dodělat balíčky do mateřské školky - na prodej u tradičního vánočního zpívání. Letos jsem se rozhodla přidat opět něco, ale ne zas až tak kreativního, ale i tak mě srdci blízkého. Leto je to u mě o šípkách.............................

Budou tam ale i tradiční perníčky, svařáček, štrůdl, nově linecké, ale i balíčky koření, a nějaká ta ruční tvorba. Myslím, že to bude i letos vydařený večer. 
Myslím, že kdo bude mít 27.11. večer čas a nic důležitýho na práci, neprohloupí když dorazí. 

Když jsem balíčky vázala, musela jsem se smát, když se z dětskýho pokoje ozývali zvuky kláves (keyboardu) a vánočních koled. Hadi si trénují koledy na vánoce. 
Vzpoměla jsem si, když jsme museli s mojí ségrou každé návštěvě, která k nám o vánočních svátcích přišla zpívat a hrát na klavír - nooo, prostě historie se asi opakuje :-).

A pro čerty si prý natrénují písničku "Jmenuje se kůň". Tak jak nikdy nenatáčíme, asi budu muset vytáhnout kameru a konečně se s ní naučit, protože tohle nebude asi jen zážitek pro Mikuláše a jeho blízké, ale i pro mě.

No a teď už na mě čeká večeře (toust a paštika s brusinkama) a pak už natáhnutí se (nožek) u telky a budu pokračovat v tajném oplétáním termoforu (jak jsem se dozvěděla - prý se jim dřív říkalo "venda" :-) ) pro hady pod stromeček. Zjistila jsem, že takhle po večerech to stihnu za pět minut dvanáct :-).

Mějte se moc krásně a přeji krásnou neděli, ikdyž bude třeba upršená - i tak má tohle počasí své kouzlo, teda hlavně, když ten den může člověk trávit v teple a třeba i se zapáleným krbem. 

.....J.....

 TENTO TÝDEN, ZDÁ SE MI PONĚKUD FYZICKY NAMÁHAVÝ

ajajaj tento týden se manžel rozhodl splnil své resty, které na něj čekali celou sezonu. Vertikutace trávníku, kterou chtěl dělat již na jaře a zabetonování studny (pravda, chtěla jsem ji celou obezdít, ale doufám, že kabátku se teda dočká příští rok). 
Můj muž je z těch co potřebují u takových věcí asistenci  - ne proto, že by si nevěděl rady, ale spíš proto, že chce se o ten fyzický výkon s někým podělit :-) a on prostě rád použije větu - už to zvládneš sama, viď? ....................

Takže tento fyzicky vydatný týden začal pondělkem, kdy "jsme"  hloubku z 50 cm - "zvětšili" na 80cm. 
Pokračoval úterkem, kdy se konečně na své místo dovezl beton a víte, že jsem fakt netušila, že beton je o tolik těžší na lopatě než hlína :-). Trochu dupy dupy, trochu výpadů a řeknu vám, že za tu hodinu, než jsem skončila a po betonu na trávníku nebylo ani památky byla jsem pěkně zpocená a nebudu vám říkat až kde. A když mi muž za dvě hodiny oznámil, že se dnes vrhnem ještě na vertikutaci................. míjeli mě mrákoty. 
Jenže - copak jezdit a zbírat trávu sekačkou, to by byla brnkačka, jenže to by ta naše sekačka musela sbírat................... takže hrabičky do ruky a hraby, hraby...................
Včera zbytek zahrady, už jen za asistence hadů a když jsem v pět hodin končila (už jsem myslela, že si vemu čelovku, abych na to viděla) - co bych chtěla říct? že zahradu chci vidět letos už jen z okna, ale to mě asi nečeká. 
Ještě musím zrýt zeleninendu, pohnojit ten náš "angličák", zakrýt růžičky zimní ochranou, ale paaaaaaaaakkkkkkkkkk........................ už se na ni budu koukat fakt jen z okna. 

Ruce necítím, nechci se na ně ani koukat - mé "pěstěné" ručičky jsou momentálně trochu jeté  - ostatně jako já :-).

Původně jsem si říkala, že pojedu večer ještě cvičit, ale to jsem o půl páté (kdy mi zbývalo sice už jen pár metrů hrabání) s mohutným (jen pro sebe) nadáváním zavrhla. Po sprše a celkovém zkulturnění se jsme se rozhodli s dětma zajet na hřbitov. Letos jsme jeli o pár dnů dýl - nechtělo se mi strkat na parkovišti se všema těma dušičkářema a tak jsme se tam vydali včera (měli jsme to v plánu původně až na pátek). V autě jsme zjistili, že nemáme "oheň" na svíčku (takže................... kdyby nás tam někdo načapal, jak jsme chodili po jiných hrobech a snažili se zapálit tu naši svíčku...................... stytěla jsem se příšerně - měli jsme to i s takovou malou kovbojkou), ale dopadlo to....................... svíčku jsme zapálili, věneček naaranžovali, dědu pozdravili....
Jezdím s dětmi vždycky za tmy, abychom si užili ty světýlka a taky tak trochu tu strašidelnou atmosféru a řeknu vám............................ pěkně nás vyděsila socha anděla, která se tyčí vysoko nad pomníky a s tím správných světlem................................. upalovali jsme všichni honem rychle do auta 
:-)

Jako každý rok, bylo po cestě domů hodně otázek..............................

A večer jsem zakončila - konečně horntenziovým věnečkováním. Slíbila jsem ho nejen sobě, ale i "švagrovce" ;-), i mé mamce. Díky nočním mrazíkům posledních dnů to bylo za pět minut dvanáct. 

 A co dnes? Dnes můj mažel slaví narozeniny. Kulaté - čtyřicáté. 
Mám tak trošku pocit, že je snáší stejně jako já svých třicet - pobavila jsem jeho i našeho souseda, když jsem řekla, že mě je už čtyři roky dvacet devět :-))) (taková trochu ženská k pohledání).

Je to tak, že každý je tak starý na kolik se cítí a i přesto, že mých 33 není špatných, prostě se na ně stejně necítím - cítím se jak dvacítka (pravda trochu opotřebovaná, ale k zahození ještě nejsem :-) ).

Takže u nás bude takový nějaký narozeninový sedánek s "Emerickou" večeří, tiramisu jako desert a když se nám bude chtít s manželem ještě trochu "presečinkovat" čerstvé škvarečky to budou jistit.
A třeba ..................... přijde i kouzelník :-)


Mějte se krásně

Co budeme dělat zítra? 

tuhle otázku mi dnes položila Anička. 
Dnešní odpoledne bylo oproti tomu včerejšímu takové "pohodové". Je to asi tím, že taška, kterou Anička zahodila za dveře po příchodu ze školy tam stále leží, možná proto, že chřipka, která se o mě pokouší od neděle snad pomalu svůj boj o vládu nade mnou vzdává, možná proto, že je zítra volno......

Je večer, a já sedím u telky s vínkem, na klíně mám termofor (který jsem si už kupu let přála).
Dnes jsem si ho vzala do práce a bylo mi hned o poznání tepleji ;-).
Jeho pořízením mám hned nápad na vánoční dárky pro oba hady. Když ho viděli, křičely, že ho chtějí taky. 
Hned jsem dva objednala a do vánoc budu potají po večerech pletařit návleky :-)  - těším se.

A takže co budeme dělat zítra? 
Vydatný spánek, vydatná snídaně a pak????  nemůžu se rozhodnout, jestli lenošit u telky nebo se vrhnout na okna - už přes ně fakt není vidět .................. :-(
a ještě jsme si říkali, že bychom mohli nasbírat ještě nějaký ten šípek...............uvidíme :-). 

Mějte se moc krásně 

 

Taková malá telenovela..............................

Lenivé počasí .........a lenivá jsem i já (ale to si myslím, jsem už psala) a tak mi ušití téhle krasavice docela trvalo.

Byla to telenovela na kupu dní :-)

tady je jedno odpoledne..............

a jeden večer...................... ;-)

a po pár dalších odpoledních a dalších večerech..................... konečně hotovo

Už se pomalu začínám zamýšlet nad dárečkama pro paní učitelky k vánocům. 

Hmmmmmmmmmmmm co letos vymyslet :-)

Letos se musím samolibě pochválit, dostávám svému slibu, že s pořizováním dárků začnu brzy...... už mám v práci schovanoou krabici a v ní už několik dárků pro děti. Dobu jsem je převážela v autě, ale když jsem potřebovala něco naložit - ouvej. Další dárky jsem měla poschovávané v pracovně - tam jsou i přes moje protesty hadi taky jako doma, v šatně - na nejvyšší polici - ale když si vzpomenu na sebe a své šmejdění....... na nejvyšší polici vylézt a něco nalézt mi nedělalo ani ten nejmenší problém :-) (červenám se, ale to naštěstí nevidíte). Tak jsem je musela konečně vzít a odvézt do místo, kam tak často nepřijdou.

S hledáním dárků apod. jsem si vzpoměla.......... kdo mě zná osobně, už jsem mu to asi vyprávěla, ale .....

Určitě všichni naši rodiče schovávali kolekce s čokoládovýma ozdobama (ostatně já mám pocit, že musím schovávat jakékoli sladkosti, a to nejen před dětma - i před mužem, teď zrovna se snaží vymetat v místech, kde se u nás nacházejí - ale ouvej - dlouho tady nikdo žádné sladkosti nekoupil a tudíž tady žádné taky nejsou - nevadí to asi ale jen mě :-) ) a já si jako dneska pamatuju, jak jsem našla krabici s takovým tím želé - želé kroužky polévané čokoládou................. hmmmm ty miluju do teď světe div se, já je vyjedla aniž bych tu krabici načla, takže když moje maminka s úsměvem na tváři na vánoce vyndala onu krabici - asi se hodně divila................. doufám, že si myslela, že to už prázdné koupila :-))) (to asi ne, co?), ale ještě dnes se tomu směju, a zvládla bych to i dnes :-) o co? 

Tak to byla taková malá a i milá vzpomínka z dětství :-))))

Mějte se