Ten čas tááák letí………….

v neděli tomu bude už osm let, co se narodila Anička. Ten čas utekl tak rychle a z Aničky je už malá slečna. 

Jako holka jsem mé rodiče bavila moudrostmi  jako – nikdy se nevdám, nikdy nebudu mít děti. Dneska se tomu smějeme. Jsem vdaná a mám dvě krásné, zdravé děti. Nyní už vím a uvěřila jsem tomu, že děti dávají našemu životu směr, dotvoří nás. Udělají z nás to, čím máme být. Nedokážu si představit, že bych je neměla. Mají kus z nás a mnohdy se divím jak moc se nám podobají. V jednom je podobná tatínkovi, v druhém zase mě. Lze říci, že jsem našemi malými kopiemi? Asi ano, ikdyž každá ta kopie je svým způsobem individuální.

Moje děti – miluju vás, víc než bych dokázala napsat.

Aninko, tobě bych ráda popřála, aby jsi byla v životě moc šťastná, aby se ti vše dařilo a měla kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi. 

mamka