Ten čas
tááák letí………….
v neděli
tomu bude už osm let, co se narodila Anička. Ten čas utekl tak rychle a z Aničky
je už malá slečna.
Jako
holka jsem mé rodiče bavila moudrostmi
jako – nikdy se nevdám, nikdy nebudu mít děti. Dneska se tomu smějeme.
Jsem vdaná a mám dvě krásné, zdravé děti. Nyní už vím a uvěřila jsem tomu, že
děti dávají našemu životu směr, dotvoří nás. Udělají z nás to, čím máme
být. Nedokážu si představit, že bych je neměla. Mají kus z nás a mnohdy se
divím jak moc se nám podobají. V jednom je podobná tatínkovi, v druhém
zase mě. Lze říci, že jsem našemi malými kopiemi? Asi ano, ikdyž každá ta kopie
je svým způsobem individuální.
Moje
děti – miluju vás, víc než bych dokázala napsat.
Aninko,
tobě bych ráda popřála, aby jsi byla v životě moc šťastná, aby se ti vše
dařilo a měla kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi.
mamka
středa 4. června 2014
pondělí 2. června 2014
Přijměte
pozvání…………………….
ráda bych
vás do mé zahrady. Tvořím ji – nebo bych asi měla napsat snažím se jí tvořit dá
se říci tři roky. Předtím spíš vypadala jako měsíční krajina a manžel po ní
rajtoval na motorce.
Rozhodla
jsem se do ní pořádně vrhnout, když se narodil Mareček. Pojala jsem to jako
výzvu, že po dobu co budu na mateřské tak se
z ní pokusím něco udělat.
Na
počátku jsem nevěděla za čím mám jít, nejdřív jsem chtěla jen traviny, pak jen
keříky, „nepřehňácanou“, spíš sem tam něco. Dnes? Dnes miluju pohled na
klasickou vesnickou zahradu, kde kvete kupa krásných kytek, které se nemusíte
ostýchat utrnout do vázy, zahradu, která nabízí tajemná zákoutí.
Když
jsem se zahradničením začínala zásadně jsem nechtěla na zahradě růže, dnes
kupuji další a další, miluju horntenzie a moc se těším jestli mě jednou odmění
a budou jak z katalogu, řebříčky, kopretiny, chrpy……………… všechny jsou
favoritkami.
Letos
jsem mezi své oblíbené kytičky přidala i pivoňky a abych netroškařila zasadila
jsem zrovna tři – bílou, sv. růžovou a tm. růžovou. Za darované kytičky jsem
tentokrát opravdu nepoděkovala, tak doufám, že se budou snažit a příští rok
budeme mít první kvítka.
Každý
měsíc – pokaždé se nemůžu dočkat, kdy vyjde další nové vydání - kupuju časopis
Naše krásná zahrada, kde je takových obrázků plno a snažím se je v rámci možností
promítnou i do té mé zahrádečky. Velice ráda používám slovní spojení – kozel
zahradníkem. Myslím, že mě vystihuje docela přesně. To co jeden rok zasadím na
jedno místo, další rok přesazuji na jiné.
A tady je můj letošní nový kousek. Už jsem se v předchozích příspěvcích
zmiňovala o mém novém pařníku. Ještě mi prostor okolo nezarostl tak, jak si
představuji, postupně sázím bylinky a na druhou okrasnou část kytičky. Rozhodla
jsem si tam nechat trochu prostoru, co kdybych objevila zase něco úplně nového.
Mějte se moc krásně a užívejte si krásných sluníčkových dnů
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Oblíbené příspěvky
-
Sníh, sníh, sníh........... nevím jestli jsem už příspěvek s tímhle nadpisem už neměla, možná i jo. Letos je u nás sníh tak letmý úkaz, ž...
-
Další rok je za námi a nový začíná Letos jsme se s rokem loučili jen v našem malém rodinném kruhu a večer utekl jak voda. Děti se nem...
-
P o delší odml ce. Co to se m nou je? Mockrát si řeknu : "tak něco konečně zas napíšu", ale pak si řeknu , al e jakou téma ticko...