Ráno to vypadalo na krásný předjarní den  a nakonec je pěkně zima a pošmourno.Chtěli jsme jít na prochajdu, ale teď se nám už nějak moc nechce.
Dopoledne jsem teda místo prochajdy zasedla ke stroji, trochu jsem zkracovala, trochu zašívala a taky .................. výstava se blíží takže taky trochu andílkovala.............
Už z toho začínám mít hlavu, nějak se mi na to nechce nějak myslet, ale měla bych konečně odeslat článek o sobě, o kterém možná asi nejsem až tak moc přesvědčená, ale mám pocit, že nic lepšího už asi nevymyslím, musím dát do kupy všechny panenky co tam chci vystavovat a taky musím vymyslet název výstavy. Původně jsem si myslela "VZDUCHOPRÁZDNO" ale je pravda, že to zase nevystihuje v podstatě to o čem ta výstava bude :-(. 
Potřebovala bych na čtrnáct dní půjčit tvůrčího ducha........................ nemá někdo na výpůjčku? 
Musím se domluvit, kdy naaranžovat........................ nějak mi to ale poslední dny hlava nebere....

 ............................... že to bude už tou dlouhou zimou nezimou........................ potřebuju to na něco či někoho hodit :-)

Na dnešní večeři jsem naplánovala snad všemi dětmi milované jídlo :-) - hranolky a obalovaný sýr................. hmmm i já si s chutí dám (vím, že bych neměla, ale ....dieta - nedieta..... zítra se snad dostanu na cvičení tak si tam dám pěkně do těla)




Hmmm právě mi přiběhlo mladší hádě, že na tu procházku chce...........tak mi asi nic jiného nezbyde. 
už se těším až budu zpátky, zatopím v krbu a šupky dupky na smažáka :-) 

K životu patří bohužel i nepříjemně vypjaté situace. 
Takových pár mám po minulém týdnu za sebou - bohužel. A opravdu nemám v současné chvíli názor - co tě nezabije to tě posílí. 
Co zemřel taťka jsem neustále vděčná za to, že tu mám aspoň Irenku (mamku), ale to co nám život zkomplikovalo tento týden........................... 
Začalo to bolestmi zad a následné obstřiky, potom už jen bolesti, malátnost, spánek a zhoršování zdravotního stavu......... Za pět dnů jsme byli třikrát na pohotovosti a musím napsat, že přístup našich zdravotníků............................................ stojí........... musela bych být asi i trochu víc sprostá.... takže si to nechám raději za sebou. Voláte si o pomoc na rychlou a sestra vás pošle do "háje" (slabé slovo) a řekne, dovezte ji na pohotovost!!!!! K čemu ten dnešní svět spěje. Dojedete na pohotovost a tam vám řeknou (slabé slovo - jejich zvýšený a nadřazený tón nezněl jen jako konstatování), dovezte si ji na jiné oddělení ............................že jsme byli rádi, že jsme ji do nemocnice ležící na zadním sedadle a následně pár kroků od vstupních dveří k recepci na vozítku (o které jsme musela škemrat)  vůbec dopravili nikdo nebral ani zřetel, nás chtěli poslat přes celou nemocnici v dešti a opět jen na vozítku - co si to jen ty lidi dovolují - žádat víc než jen arogantní přístup - pchááá. Měli jste vidět pohled, když jsme se za víc jak hodinu k nim vrátili a to téměř bez jakéhokoli vyšetření na oddělení kam nás poslali (o tom, že lékař než se uráčil vyšetřoval probýral se sestrami počasí toho dne, co řekl tenhle a co tamten.......) A o jeho arogantnosti taky škoda psát, raději poslouchal pacienta, který mluví z cesty, než člověka, který je sice strachy bez sebe, ale ví všechno o pacientově stavu................... jeho zvednutá ruka a slova - nechte mluvit paní mě bude provázet asi dost dlouho. 

Je pravda, když člověk řekne není ji dobře, je ji celkově zle, nedojde mi ani od wc k posteli......... je velice obšírné, ale když vidíte člověka, který se vám rozpadá pod rukama................................... v sobotu večer se u mě otevřela stavidla slz a moje klubíčko nervů se zacuchalo ještě víc.......................... dostávat se z toho budu asi hodně dlouho. 

Teď už snad bude jen líp................ nikdy by mě nenapadlo, že bolestmi zad, obstřiky, nesednutí léků na bolest................ se vám zdravotní stav může dostat až k zánětu žaludku, bůhví čeho ještě  a celkovému úbytku všech možných hodnot v těle. 
Maminka leží na oddělení interny a pořád dokola dostává kapačky a lékaři se snaží zjistit, co se kde mohlo stát. 

Po tomto zážitku - okamžicích posledních dnů jsem si uvědomila jak moc se bojím chvíle až bude stará a já se tak moc bojím, že se přes úzkost nebudu umět o ní postarat. Vyčítám si okamžiky posledních dnů, i přesto, že jsem dělala co se dalo.
A taky jsem si uvědomila, že v naší zemi se pomáhá všem ostatním jen ne těm co sem skutečně patří. 
To, že mě poslala záchranka v uvozovkách do háje se mi stalo už podruhé za pět let a tu paní na druhém drátě, se kterou  jsem hovořila - bych nakopala.......................... měla by se nad sebou zamyslet. Člověk se snaží s beznadějí v hlase, v očích volat o pomoc a ti, kteří by měli pomoct si myslí, že je chcte jen obtěžovat. Od čeho tu potom jsou? K čemu si platíte zdravotní ............ když vám pak nikdo nepomůže!!!!! Je to k vzteku!!!!! k vteku....................................

Klid, vínko, teplo krbu a dobrá večeře
Takové bylo moje pozdní odpoledne  a večer. 
Dnes jsem (jelikož mají děti prázdniny) odvezla "smráďata" k babičce a já jsem měla po návratu z práce doma klid a pohodu. Nabídka jídla byla jasná - už několik dnů mám chuť na focacii a domácí lučinu. Původně jsem měla v plánu fotit, ale nestihla jsem to. Přišel manžel, začal přehazovat naaranžované talíře před sebe a bylo po focení. 
Bylo to ale výborné a hutné :-)
A protože byl odpoledne klid, pustila jsem si cd s vážnou hudbou, která mi tu poslední dny, když se děti zavřou na chvilku v pokoji vyhrává, a řekla si, že zkusím zplodit článek do zpravodaje jako upoutávku na můj měsíc ve "foajéééé". Něco jsem stvořila a byla z toho nadšená, ale nyní zase nevím.

Začala jsem brouzdat po starých výtiscích a články jsou tam jak to říct ....jiného ražení................... :-( no uvidíme co z toho nakonec vznikne. 
Ale ......................... když už mám vymyslet i název výstavy................... přemýšlela jsem nad 
...................... vzduchoprázdno........................................... 
cooooo? 
nevím si s tím nějak rady, chjo

no já jdu ještě chvilinku něco vymýšlet a pak se asi zachumlám do peřin. Dnes jsem vstávala po čtvrté hodině ranní................... a já bohužel poslední dny svých 8-9 hodin sladkého spánku potřebuju ;-)

Přeji vám krásný úterní večer - a ke konci týdne možná ještě stihnu vložit nějaké to dílo, už leží nastříhané u šicího stroje ;-)

.........nedělní nicnedělání? 

I tak by se to dalo říct. Ráno jsem provedla jen pár firemních plateb a pak hurá ke stroji. 

V sobotu večer jsem zasedla  navnazená ke stroji a spáchala jsem zaječího kluka - původně to měla být holka, ale když už byli kalhoty ušity ..... nechala jsem to tak. A aby mu nebylo v dnešním dnu smutno dostal slečnu.

 

Jsem ráda, že jsem je zkusila a moc se mi líbí. 

Já vím že to vyzní blbě, ale vždycky když se mi podaří něco takového ušít - hrozně se chválím.................... vím samochvála smrdí, ale mám vždycky radost sama ze sebe a ať si každý myslí co chce :-)

a že to byl opravdu na jednu stranu den o nic nedělání? Manžel nás vzal na oběd do restaurace, takže ani k vaření jsem se nemusela postavit....... nemůžu teda sice říct, že bych si nějak dvakrát pochutnala - buď poslední dobou vybíráme špatná jídla, restaurace nebo je chyba jen ve mě :-( nevím.................

no ale teď už jen sedím, čučím na telku, před sebou mám hrníček s dobrým kafíčkem a rozjímám jestli jet cvičit nebo ne.................. asi budu dneska líná :-( občas si zalenivět.................. to bych někdy mohla...

Zítra zase rovnýma nohama do pondělka. Plně závidím Áně, která má prázdniny ;-)

.....................J..........................

ÁÁÁÁchhhhhhhhh
o čem dnes? ne dnes ne o únavě, stresu.................... a všem možném o čem jsem asi poslední týdny psala......
Tento týden jsem měla díky jedné osobě "vyražený dech" ( probůh ne doslova :-) )
Navštívila mě jedna paní a nabídla mi vystavovat mé věci.................. Z počátku jsem měla chuť zavrtět hlavou - přeci jen, poslední dny je toho víc než dost, ale po řádném vylíčení oč jde................ jsem prostě kývla. 
V podstatě ani o nic nejde - prostě hodím svoje věci do vytrínek a tam si budou hovět celý měsíc. Třešnička na dortu je - musím vymyslet téma mé výstavy a něco o sobě napsat :-). TO BUDE TEPRVE MAZEC :-)))
Hrozně mě hřeje u srdce, že si vybrali mě :-) a protože nevím kdo o mě paní řekl............................. děkuji té anonymní dušince. 

A taky předem děkuju všem které jsem požádala o zapůjčení věcí, které jsem pro ně šila :-) - jsem velkým dlužíkem. 
Přiznám se, že hned ten večer jsem brouzdala a přemýšlela jakou novinku bych mohla udělat - poslední moje nová byla paní "pinnochiová"  a možná bych i restart u stroje potřebovala, tak třeba překvapím sama sebe. 

Tohle byla opravdu poslední dobou věc, která mě neskutečně povznesla, povzbudila, nabudila...... a ještě jednou a předem za to moc děkuju :-) 

Poslední dobou bych tak hrozně chtěla něco psát, ale pak si říkám, jestli by to někdo četl a hlavně..... mám pocit, že by to znělo jako stížnosti, ale to tak skutečně není myšleno
Hlavou mi pádí myšlenky - hlavně o současnoti a budoucnosti............... co a jak bude......... ze současné situace mám radost, ale přináší i obavy. Je to můj životní projekt, který jsem chtěla již několik let, ale v hlavě mám i chaos, jak to budu zvládat?????? Bojím se, že to bude na úkor toho co mám ráda a to by bylo šílené!!!!!!!! To co dělám mě baví a jak, ale na druhou stranu se bojím. Už nyní mám mnohdy večer pocit, že lezu po čtyřech - hlavně tento týden. 
Do toho všeho omarodil "pan božský :-)"- no je chlapský kašlík a chřipka, která ho dokonce zahnala k doktoroj, ale řeknu vám............................ nemocný chlap je vážně mazec. Pamatuju si, že mi kdysi posílal odkaz, kde psali, že američtí vědci skutečně prokázali, že muži mají (nebo prožívají :-) ) chřipku skutečně hůř........................ :-) ale zjistili to vědci ne vědkyně ;-) a takže poslouchat muže jak třetí den áhá................ ale nechci být až tak zlá, přeci jen - miluju ho - ať je mu lépe  - a pak bude lépe i nám ;-)

Ale víte co si nyní přeji asi ze všeho nejvíce? teplejší počasí. Je pravda, že jsem na zimu jako takovou zanevřela už o vánocích, kdy jsme všichni marodili a vlastně si ty vánoční svátky jako takové neužili a teď .......si to přeji o to víc. Schodit bundu, zimní boty, teplé svetry a roláky a moct si na sebe natáhnout jen triko s dlouhým rukávem, svetřík, kabátek.......... prostě nenosit každý den jen džíny a nějaký ten svetr či mikinu.
Osm hodin denně v práci v cca deseti stupních to není na nic lehkého ani na botky, co jsem si koupila na podzim spíše to jistý "icebugy" do mínus třicítky a nové hucky, které jsem si pořídila tento týden, protože ty předchozí koupené v listopadu se mi rozpadli již v prosinci a čekají na dovezení k reklamaci, ale i přesto, že hucky miluju a neuklízím je ani v létě................... už bych je nejraději nepotřebovala. 

O víkendu jsem se po takových těch povinných pracech odreagovala a dala se do malování. Ne do omalovánek pro dospělé, které jsem si nadělila pod stromeček, ale dala jsem se konečně do pomalování triček a protože jsem si všimla, že jsou nyní v kurzu mickey a minie................................

 Aničku jsem musela trošku přemlouvat a teď ho z ní nemůžu sundat :-). Už jako malá jsem milovala omalovánky, pamatuju si, že když jsme byla nemocná nedělala jsem snad nic jiného a u tohodle jsem si fakticky hlavu vyčistila a ještě udělají háďata parádu.
Hmmmmm dá se to číst? asi ne, co......ale i tak - mám pocit, že to napsat musím :-)

Mějte se moc krásně (ikdyž je venku zima a já zítra zas obuju hucky a navlíknu svetr :-) )
a v sobotu? se chystám na další mugcake - tentokrát čokoládový........................hmmmmm ;-)