Takových pár mám po minulém týdnu za sebou - bohužel. A opravdu nemám v současné chvíli názor - co tě nezabije to tě posílí.
Co zemřel taťka jsem neustále vděčná za to, že tu mám aspoň Irenku (mamku), ale to co nám život zkomplikovalo tento týden...........................
Začalo to bolestmi zad a následné obstřiky, potom už jen bolesti, malátnost, spánek a zhoršování zdravotního stavu......... Za pět dnů jsme byli třikrát na pohotovosti a musím napsat, že přístup našich zdravotníků............................................ stojí........... musela bych být asi i trochu víc sprostá.... takže si to nechám raději za sebou. Voláte si o pomoc na rychlou a sestra vás pošle do "háje" (slabé slovo) a řekne, dovezte ji na pohotovost!!!!! K čemu ten dnešní svět spěje. Dojedete na pohotovost a tam vám řeknou (slabé slovo - jejich zvýšený a nadřazený tón nezněl jen jako konstatování), dovezte si ji na jiné oddělení ............................že jsme byli rádi, že jsme ji do nemocnice ležící na zadním sedadle a následně pár kroků od vstupních dveří k recepci na vozítku (o které jsme musela škemrat) vůbec dopravili nikdo nebral ani zřetel, nás chtěli poslat přes celou nemocnici v dešti a opět jen na vozítku - co si to jen ty lidi dovolují - žádat víc než jen arogantní přístup - pchááá. Měli jste vidět pohled, když jsme se za víc jak hodinu k nim vrátili a to téměř bez jakéhokoli vyšetření na oddělení kam nás poslali (o tom, že lékař než se uráčil vyšetřoval probýral se sestrami počasí toho dne, co řekl tenhle a co tamten.......) A o jeho arogantnosti taky škoda psát, raději poslouchal pacienta, který mluví z cesty, než člověka, který je sice strachy bez sebe, ale ví všechno o pacientově stavu................... jeho zvednutá ruka a slova - nechte mluvit paní mě bude provázet asi dost dlouho.
Je pravda, když člověk řekne není ji dobře, je ji celkově zle, nedojde mi ani od wc k posteli......... je velice obšírné, ale když vidíte člověka, který se vám rozpadá pod rukama................................... v sobotu večer se u mě otevřela stavidla slz a moje klubíčko nervů se zacuchalo ještě víc.......................... dostávat se z toho budu asi hodně dlouho.
Teď už snad bude jen líp................ nikdy by mě nenapadlo, že bolestmi zad, obstřiky, nesednutí léků na bolest................ se vám zdravotní stav může dostat až k zánětu žaludku, bůhví čeho ještě a celkovému úbytku všech možných hodnot v těle.
Maminka leží na oddělení interny a pořád dokola dostává kapačky a lékaři se snaží zjistit, co se kde mohlo stát.
Po tomto zážitku - okamžicích posledních dnů jsem si uvědomila jak moc se bojím chvíle až bude stará a já se tak moc bojím, že se přes úzkost nebudu umět o ní postarat. Vyčítám si okamžiky posledních dnů, i přesto, že jsem dělala co se dalo.
A taky jsem si uvědomila, že v naší zemi se pomáhá všem ostatním jen ne těm co sem skutečně patří.
To, že mě poslala záchranka v uvozovkách do háje se mi stalo už podruhé za pět let a tu paní na druhém drátě, se kterou jsem hovořila - bych nakopala.......................... měla by se nad sebou zamyslet. Člověk se snaží s beznadějí v hlase, v očích volat o pomoc a ti, kteří by měli pomoct si myslí, že je chcte jen obtěžovat. Od čeho tu potom jsou? K čemu si platíte zdravotní ............ když vám pak nikdo nepomůže!!!!! Je to k vzteku!!!!! k vteku....................................
Žádné komentáře:
Okomentovat