Poslední týden v obrazech 

první prosincový týden je za námi. Pro mě pracovně poněkud náročnější - osobně se už moc moc těším  na 23. prosince :-)

Děti se den co den vrhají ráno na kalendář 

Stihla jsem upéct jakés takés vánoční sušenky - samozřejmě že zdravé (upřímně??????? Anička mě za ně moc nepochválila a já je znovu už asi taky dělat nebudu :-)) ) 

 Upekla jsem linecké (i zdravou verzi jsem zkusila, a příští rok udělám půl na půl).

 Upekla jsem i zdravé marokánky - šikula jsem si před rokem neopsala na ně recept a tak mi dalo hodně velkou práci než jsem znovu na webu recept našla, ale o to víc jsem se na ně těšila. Jsou stejně famózní jako před rokem.

S EM jsme tvořili vánoční papír. Jelikož mám moc ráda balení vánočních dárků spíše do přírodních papírů, nakoupila jsem si pro letošek trošku zásobu a oprášila jsem bramborová tiskátka a šlo se na to. Moc dlouho ho to sice nebavilo, ale snaha se cenila.  

Co se týče předsevzetí, že letos budu pořizovat dárky s předstihem vzalo za své a já nemám ještě téměř žádný dárek. Je to pěkná ostuda a na jednu stranu jsem ráda za pracovní předvánoční shon, že nemám čas myslet na to, že do krásných diy balících papírů nemám co balit. 

No snad se to zlepší a i mé děti budou mít pod stromečkem úsměv od ucha k uchu

Na zítřek se už moc těším, doufám, že naberu trošku elánu a snad poslední hektický týden tohoto roku. 

Mějte se moc krásně  a užívejte i tak krásný předvánoční čas.

 

A je tu zase po roce.................

první adventní svíce

V pátek jsme společně rozsvítili stromeček v Pohoří. Obě moje dětičky poprvé recitovali básničku...... ach jak já na ně byla pyšná. Je tu opět můj čas, kdy mě rozbulí naprosto všechno. Já tenhle předvánoční čas tak miluju :-)

U nás jsou už upečené perníčky, zapálená první svíčka, vytvořené věnečky na dveře, rozvěšená první světýlka, připravený adventní kalendář a hlavně vypracovaný úklizecí prosincový plán.Ten je můj nejoblíbenější.

Něco málo jsem už z něho stihla. Dnes jsem škrtla například úklid koupelny. A řeknu vám, že byl velice zajímavý. Hned na začátku jsem šlápla do kýblu s vodou, tím jsem ho celý vylila a ihned se z umývání obkladů stalo vytírání. Aneb - chcete si přidělat práci...............????

A teď už budu jen sedět, nožičky hore, nabýrat energii na další náročný týden - a že už nyní vidím, že náročný bude. Jo a dokoukat Sněženky a machry. Jen škoda, že nemám doma "vaječňák" - ten je k tomuhle filmu ze všeho nej.....

 

 

po dlouhé době

opravdu po hodně dlouhé době jsem sedla ke stroji s úmyslem spáchat něco jiného než nějakou tu opravu či kalhoty. Poslední týdny se vůbec vracím k tvoření. 

Všechno se tak nějak hodilo do klidu, nooooo asi možná jsem se hlavně hodila do klidu já. Domů jezdím z práce o hodinku dřív a to je taky znát, o trochu víc stihnu a hlavně v klidu. 

Pomalu přemýšlím jaký vánoční úklid udělám a na který se prostě vyprdnu. Tradičně si na počátku prosince udělám seznam - kdy co uklidím - mám vždycky radost, když něco stihnu i nad rámec seznamu. A jelikož letos neplánujeme žádné velké pečení - ať už s ohledem na cukrovku tak i vlastně celkově - proč se ten týden přežírat....... bude to jistit linecké, perníčky a zdravé marokánky a možná nějaké špaldové sušenky. Na svátky jsme naplánovali tiramisu a sýrové jednohubky :-) tak to budu mít o něco jednodušší. 

Tento víkend jsem s hadama a Irenkou vyrazila na vánoční trhy na Kuks. Trochu jsme nevychytali počasí - pěkně jsme zmokli, ale i tak jsme si to užili. Bylo to moc fajn a hezké. 

Ale na čem budeme muset začít makat jsou vánoční dárky. Tradičně nemáme skoro nic. 

Ve středu se můj počítač pokusil spáchat opět sebevraždu - plány mu naštěští zhatil můj dvorní opravář - tímto ještě jednou DĚKUJI!!!!!!!!, ale taky to byla poslení kapička a už nyní píšu Ježískoj dopis o nový počítač. "Kamikadze" jak jsem ho pojmenovala nechám raději Aničce na cvičení na ICT. Asi je už pomalu na čase. 

Ale k....

 byla jsem překvapená, že byla vybraná zrovna tahle, ale o to větší radost mi to udělalo.........

Přeju všem příjemný vstup do nového posledního listopadového týdne. Já se jako každoročně na vánoční čas těším. A to tak, že jsem včera už vytáhla světýlka............... ale pššššt

 

Venku je opravdu takový ten krásný podzimní den. O tom jak se mi letošní barvy líbí jsem už psala a v tom sluníčku jsou ještě hezčí. Děti se včera vypravili ven, že budou hrabat listí, které nám pocukrovalo zahradu, ale brzy se rozčíleni vrátili domů, že jim to prý rozfoukává vítr.
 

Tenhle prodloužený víkend - na který jsem se opravdu těšila - jsem si chtěla z padesáti procent i trochu užít já - ne jenom uklízet, prát, vařit (vaření jsem toho moc opravdu nedala :-) ) a tak jsme začali taky trochu tvořit. Jak to mám nastavené já, když tvořím, nevnímám čas.....................

Jako každoročně se bude u nás konat zpívání u kostela, kde nás naše ratolestí potěší svou roztomilostí :-), já si trochu jako každý rok zaslzím, těším se na každoroční svařáčet - jestli to dopadne i letos - to se necháme všichni asi překvapit a jelikož jsem se svým týdením časem tak trochu na štíra, vrhla jsem se do tvoření již teď. 

Byla jsem letos rozhodnuta vyrábět na prodej jmenovky  na dárky - já osobně je používám každý rok, ale pořád jsem se rozhodovala mezi cca deseti adepty - a fakt jsem nevěděla které. Nakonec to vyhráli tito roztomilí sněhuláčci. Letos jsem do výroby zapojila i děti, takže lepili jak divý, nápisů se ujala Anička....... na mě zbývali srdíčka. Třpytky mám snad až za ušima, všude po podlaze a dnes se mě dokonce ptal manžel, jak to, že je má po sobě i on, když s nima nic nedělal. 

Prostě se mi třpitý celá domácnost.

 Teď už jenom tajně doufat, že se budou líbit i ostatním.

No já půjdu ještě vytvořit jablíčkovou buchtu, pak ještě na mě čeká sklidit vyprané prádlo (to jsem trochu šoupla do pozadí povinností) spáchat obýdek.........

A večer juchů cvičit. 

Mějte se krásně a užívejte krásné neděle a zítra příjemný vstup do nového týdne.

Jéééééé

dneska jsem vstávala opravdu brzy. Pojala jsem podezření, že k tomu, abych mohla aspoň nějak fungovat potřebuji poslední dobou minimálně osm hodin spánku. A řeknu vám, že to je kolikrát docela "prekérka" těch osm hodin spánku dát. Pořád je co dělat, ráno brzy vstáváme a jít ihned po vyhnání dětí do hajan taky do postele?................... co bych z toho dne měla, takže se snažím začlenit i nějakou tu siestičku před spaním třeba se sklínkou vína, čajem a jen tak blbě civět na program v televizi. 

Dneska mi bylo řečeno to, co jsem si už nějaký ten pátek říkala. Že jsem už hodně dlouho nic nenapsala. Nevěděla jsem poslední dobou ani co psát. Dny mi tak nějak letí, nevím co uteče rychleji - jestli víkend nebo všední dny. 

Zahrada se mi zbarvila do krásných podzimních oranžovo-žluto-hnědých barviček. Sem tam tu najdu ještě nějaký ten kvítek. 

Jsem překvapená sama sebou - mám zahradu už vlastně celou připravenou na zimu. Pomohla mi v tom i má oblíbená spolupracovnice - moje maminka je výborný parťák na dřinu - DĚKUJI IRU :-).

Mám zpracovaný celý kompost - celý jsem ho zpracovala do zahrádky a nyní už jen čekáme na dětmi oblíbené hrabání listí. Dub se k opadávání zatím moc nemá a tak volný čas trávíme hlavně doma v teplíčku nebo na procházce - když je možnost. 

Víte čeho jsem si letos všimla? že je snad za poslední roky nejhezčí-nejbarevnější hezký podzim. NEvím, možná vloni jsem si nevšimla, ale těch barev je letos tak nějak hodně. Je pravda, že je sleduji převážně jen při cestě domů z auta, ale i tak je to nádherné. 

Pomalu už začínám taky myslet na čas vánoční. Na nějaké to tvoření, jestli si ukradnu nějaký čas a hlavně přemýšlím, jaké bude letošní vánoční cukroví - jestli vůbec nějaké bude.

S Aničkou poslední dobou trošičku válčíme - kde se dá v nacházím v jejich šuplíkách, pod polštářem a snad všude pozlátka od sladkostí, bombonů, sušenek..... Je to holka "šikovná" a umí si jednotky krásně vypočítat, takže když mi řekne dám si ke svačině bagetku a já nejsem doma - napočítá si místo toho sladkosti. A já když pak poklady najdu - nestíhám se divit. I celé září bylo zajímavé co se týká školy. Neustálé zapomínání, dva trestné body........ jeden průšvih za druhým. Z mé poctivé, chytré holčičky se stala rebelka. 

Bylo mi řečeno, to je puberta - řekněte mi kam to spěje, když by měla puberta začínat už v deseti letech? Už nyní jsem šedivá,  a co pak za rok, dva deset? to bude na oholení a paruku :-( :-). No potěš.............. (no to byli jen mé úvahy u kterých mám oči na vrch hlavy :-) )

Ale zpět třeba k tomu cukroví.................... už jste přemýšlely jaké budete letos péct? Já už loni říkala, že letos toho moc nebude a Aničky cukrovka mě v tom tak nějak podrží. Perníčky mě neminou, takže nám to jistí jeden tvar, spočítání celkových jednotek, vydělit napsat a pak dávat na příděl. To samé s lineckým. 

Naše předvánoční tradice s kamarádkami dělání vosích hnízd taky asi vezme za své - musíme vymyslet nějaké zdravé koule nebo něco podobného :-). Ono to ani jedné z nás neuškodí......asi :-)

A to mě vede taky k jedné věci. Docela dost aktuální. Včera jsem se společně s holkama na cvičení rozhodli v to, že do vánoc zhubneme každá svá kila co chceme zhubnout. U mě to dělá tři kila. Poslední dobou jsem fak......................... a to dost "prasila" a tak se to trošku na mě podepsalo - na mě a chudáku váze, takže ta teď brečí a já s ní, když mi ukazuje 58 kilo. Fujki. 

Takže dámy, držím nám všem pěsti a chci slyšet  v neděli nějaké pozitiva :-)

Já osobně jsem fakt tak odhodlaná a pozitivně motivovaná, že jsem se dneska nadšením snad vznášela. I pidi oběd - co zbylo po manželoj mi stačilo :-)

A mám pro vás holky třeba super nápad na zdravou snídani. Mě v neděli fakt chutnala. Zdravá palačinka s arašídovým máslem, jablíčkama a semínky. Mňamka

 Mějte se nádherně a držte nám pěsti :-)

Krásné zářijové nedělní ráno

kluci dneska ve čtyři vyráželi na ryby a já s Aňous tu máme opravdu brzké poklidné ráno. V klídečku jsme posnídali. Já si dala hmmm koláček se švestkama včera upečený. Je výborný. Kombinace zdravého a nezdravého se mi vyloženě povedla. 

Tak nějak přemýšlím co s dnešním dnem. Nějaká ta povinost mi ze včera ještě na seznamu zůstala nezačmáraná, Aničku donutím k nachystání a dopsání školy - zítra razíme na celé dopoledne na revmatologii - odvažuji si dofat, že tentokrát naše kontrola proběhne v klidu.............................. no a jinak si dneska asi hodím nohy nahoru a budu koukat do blba...


A ještě k vaření. Švestky jsem dostala a dostala jsem i ochutnat knedlíky, který mě uchvátili na tolik, že jsem si i ty musela včera udělat :-). A protože sladký knedlíky tu futruju jenom já a EM ještě nám jich pár zbylo. EM si dával k obědu přívdvek a k večeři repete a ještě zbývá :-).

 Takže švestková sobota. 
Jinak tedy posledních pár týdnů vůbec nevím co vařit. Mám naprostý výpadek a jakékoli jídlo ze sebe musím vyslověně ždímat. 
Kdyby šlo jen o mě, dala bych si salát nebo jako včera k večeři topinku s avokádem volským okem :-)...... jo prostě včera jsem si vyžírala, přiznám se. 

Nejmladší část rodiny by jedla pořád jen smažáka a hranolky.............................. to určitě - já, co by matka se snahou o smýšlení o zdravé .... no zdravější ...... stravě.......................v žádném případě :-)

No nic půjdu vyndat z lednice maso, které jsem včera koupila a půjdu něco vymyslet................. napadá mě jen řízek a na ten dneska asi moc chuť nemám. 

JSEM TEDA ZVĚDAVÁ ČÍM TU MOJI RODINU DNESKA OBŠŤASTNÍM :-)

 

 

...............

poslední dva dny byli opravdu příjemně aktivní

Převozila jsem dřevo, částečně jsem poklidila jeden náš "plechosklad", večer jsme si opekli buřtíky na našem novém ohniště. Dalo mi hodně přemlouvání "pana božského", ale je doma a buřty z něho byli hmmmmm eňoňuňo :-)

 Dnešní ráno jsem si sice představovala sice trošku lenošivé, nakonec bylo hodně ranně brzké, a vyráželi jsme na houby. I Aňous trošku protestovala - jí se očička rozlepovala hodně špatně - byla snaha i o bojkot, ale nakonec jsme se nastrojili (po cestě jsme zjistili, že je hodně teplé ráno - kdo by to byl čekal :-) a vyrazili.

Na počátku to vypadalo, že nic nenajdeme - chodili jsme křížem krážem a i muchomůrky se nám vyhýbali, tak jsme se aspoň trošku fotili.
Po pár přesunech do jiného lesa se nám přeci jen podařilo něco najít - dalo to na polívečku a houbové rizoto. Našli jsme i kupu ostružin, chtěla jsem natrhat na lesní koláček, ale zbytek rodinky mi odmítal pomoct a spěchali zase dál.  

taky když jsme jeli kolem pole se zabalíkovanou slámou ....... vždycky jsem chtěla vyfotit, ale ty naše děti donutit k nějakým pózám :-)

 a po návratu nás čekal kolmo přesun na oběd k manželově babičce. Byla jsem příjemně překvapená, že na kolo sedl i můj muž ;-).

Byla to velice příjemná projížďka tam i zpět. Už teď se těším na další :-) - snad jich do zimy pár stihneme.  

A jak dopadl EM? :-)

 zlatíčko moje zdrchaný :-)

Dnešek byl opravdu velice příjemný a aktivní :-) takových víc by byla paráda. 

Teď tu sedím se sklínkou vína, nohy a vlastně celé tělo mě bolí nejen z práce, kola, ale i před chvilkou odvičené hodinky :-)

Mějte se moc krásně a přeji příjemné vkročení do předposledního týdnu prázdnin. To to uteklo

Až se zima zeptá.............
že by se už zeptala?????
posledních pár dnů mi to tak už připadá. O víkendu jsem se dala do přípravy, rovnání dřeva na zimu. Abych nemusela odebírat z mokrého, třeba možná i zasněženého. Takže zásobička dřeva je už pod střechou a chystám se na pořádné vymetení krbu :-). Že bych to zimomřivé počasí přivolávala? 

Ráda bych se ale ještě pořádně vyráchala v bazénu............................. tak uvidíme, hmmm taková řádná opalovačka by taky nebyla k zahození.
Za léto jestli jsem stihla být v bazénu dvakrát, na koupálko s dětma jsem vyslala babičku. Většinu těch krásných parných dní jsem trávila v práci. Není to jako loni, až nyní mi dochází jak léto strávené s dětmi bylo fajn. 
Prázdniny jsou téměř u konce, mi je trávíme buď v práci nebo ve věčném nechávání prostě někde. 
Přiznám se, že i kolo jsem vytáhla předevčírem poprvé v tomto roce a těch pavučin co na sobě mělo. Ale..................................... v neděli máme jet k manželově  babičce na oběd a protože to není zas tak daleko a EM na "první letošní projížďce po silnici" krásně šlapal, rozhodla jsem se, že pokod bude aspoň ucházející počasí vyšlápnu s dětmi kolmo a už nyní se na to těším. 

Jak vám přijde letošní léto? 
Mě osobně tak nějak nevydařené, buď je parné léto nebo počasí připomínající jasný podzim. Je to celé takové divné. 
Stan jsme postavili před čtrnácti dny a buď bylo v noci 20°C nebo 13°C. V těch 13 jsem tam spala já a i přesto, že jsem měla můj nový spacáček do -12°C byla mi "teda sice jen na obličej" ale pořádná kosa.

V týdnu jsem zasedla k netu a v outletu objednávala svetříky pro smráďátka - to aby jim nebyla ziminka. Jeden vydařený si včera EM oblékl i na prochajdu - modrý se sněhuláčkem s vycpaným bříškem. Byl z něho naprosto nadšený. Tak ještě nakoupit ryze zimní pro Á a mě :-) - musíme zabrouzdat :-)

Ale abych jen tak nějak mírně neskuhrala. Za léto jsme vyrazili taky na prodloužený vílet, viděli jsme Lednici, vinice, kovozoo, a Zlínskou zoo - ta nás na 100% nadchla a kupu jiných věcí. Užili jsme pár dní spolu. Pak šup domů, do plného provozu, zkulturnit zahradu................ ta se taky snaží a nesnaží. Na zeleninové zahrádce se daří letos jen fazolkám a rajčátkům - zatím a nyní i kotvičníku. Ostatní se jen tak nějak snaží - aby se neřeklo. Joooo ještě řepa se "vyprsila". 
Růžičkám se po odkvětu nyní moc nechce jediné co se snaží jsem růžovky a echynacei.
Ale i tak je stále krásná. Trošilinku jsem  ji protrhala (takže co šlo jsem porozdala) - dělala jsem to hlavně ale proto, abych mohla do budoucna zas něco trošku nakoupit. Kytiček je tolik a já bych je skoro všechny chtěla. Je to přeci krásný, když vám něco dělá radost i přes všechnu tu bolest zad, spálená záda od sluníčka - když stříháte odveklé květy........... kdo ví tak ví....!!! je to k nezaplacení :-) ten pohled, ráno, večer, odpoledne, dopoledne............. prostě každý pohled do ní

i zvířátka mají u nás místo. Ptáčci tam nebydlí, zato včely si tam udělali hnízdo - takže aspoň někdo. 

Minulý víkend jsem dělala po hodně dlouhé době ke snídani i lívačky. Zkusili jsme z cotage sýru, hmmm nebyli špatné.
 
Dnes k večeři jsme zase pro změnu zkusili cuketové placičky ala bramborák a jak šmakovali...... Jednotkově vycházeli taky bomba, ani to nemohla Anička sníst a měli jste vidět ten pohled, když jsem prozradila z čeho jsou :-) - ach jo, její přesudky k jídlu jsou ............................
Příště mi neuvěří, že dělám klasický bramborák :-)))) je to hrozné, ale mnohdy musím co se surovin týče prostě lhát :-), ale myslím, že v tomhle případě, v případě dětí ale i přesědčení dospělích ohledně "zdravějšího" stravování není ta lež tak špatná, co myslíte? 

Na zítřek jsem si po práci dala za úkol převezení zbytku z dřeva, poklizení a uklizení našich "plechových skladíků". Takže doufám, že tenhle můj úkol splním, pak cyklo-obědo-výlet a večer cvíčo opět zas s mojí parťačkou Žofkou ;-) - hned se ve dvou cvičí líp




 

Každý máme to své :-)

aneb každý máme svou úchylku. Ta moje se dnes ukázala v krásných jasných barvách a nádherně voněli. 
Ne že bych neměla úchylek víc, ale tahle ubližuje tak maximálně peněžence a jinak dělá potěchu oku.

Letos jsem nestihla koupit zatím žádné rostlinky, pokud pominu petrželku a libeček. A tak jsem dnešní volný den využila k pšššt "tajnému nákupu kytiček". Vybrali jsme růže, bílou šuškardu a ještě jednu kytičku, která nevím jak se jmenuje, ale je boží a už má na zahradě od loňska sestřičku :-).

Další petrželku, stevii a Anička si vybrala buxus - prý bude tvarovat :-)

A když už jsem tak chodila po zahradě a rozjímala kam s nima, rozhodla jsem se zahradu tak trochu sestříhat, protrhat, probrat. 

Pár kytiček jsem rozdala, příjemně jsem potlachala, nestihla jsem sice všechno co jsem dnes chtěla, ale byl to příjemný a v podstatě nicnedělající den. 

 Zítra to všechno doženu. Zbytek zasadit, prostříhat, něco málo práce na počítači, poklidit, vyprat, upéct nějakou buchtu............

Jóóó sladké pracovní volno :-)

 

Prázdniny jsou tady. 

Konec roku jsme zvládly už ve zdraví a světe div se, přes tolik zameškaných hodin jsme letošním půlrokem propluly jen se dvěma dvojkama a neklasifikací z TV.

Výzva pro příští rok jsou opět samé jedničky.

O víkendu jsme konečně podnikly slíbené kino, které se pořád tak nějak nehodilo. Vzaly jsme Aničky spolužačky na Alenku v říši divů ve 3D. Bylo to docela fajn. Nejdřív jsem si říkala, že si vlítnu na nákup a pak si dám kafčo........ (tady v Dobrušce by to byl skutečně jen krátký a jen potravinový nákup - co chcete nakoupit v místním Penny - a taky za poslední měsíce neustále vylepšuju svůj nákupní čas - už to zvládám za 15 i s placením), takže jsem si koupila vstupenku taky a šla se "kulturně vzdělat". Před kinem jsme si zašly ještě na limču a pak tradá ...........

Protože kino začínalo o půl šesté, musela si tam Aňa měřit glymču, píchat inzulín i večeřet - myslím, že paní, která seděla za námi nás moc ráda neměla, ale i tak si myslím, že jsme to zvládly v naprosté tichosti a minimálně naší spokojenosti.

A co dnes? dnes je volno a zítra taky - juchů....................... :-). Nikdy jsem si nemyslela, že se budu táááák těšit na státní svátky. Prázdniny se týče pracovní vytíženosti moc růžově nevidím, prozatím mám v dohlednu pracovní směnu od osmi do sedmnácti - a kam s hadama to nevím. 

Ale díky mému "nejkrásnějšímu" kolegovi mám volno i v pátek a v sobotu. Velice děkuji jeho bratrovi, který slaví narozeniny a náš "nejkrásnější" jede na oslavu - a vzhledem k našemu úzkému pracovnímu kolektivu bych byla na prodejnu sama............... takže tento týden v pátek a sobotu jeeeee volnooooooooo............... takže tímto děkuji a přeji bratrovi mnoho dalších let ;-) 

jo ale co vlastně dnes. Je pravda, že jsem včera z práce odcházela s myšlenkou na vytírání podlahy, vzala jsem i pomocníka na mytí oken, protože přes ně už opravdu stěží vidíme ven.......... je divné, docela jsem se na tyto úkony těšila. Sice jsem právě zjistila, že jsem si k pomocníkoj na okna zapoměla nabíječku, takže bude rád, když zvládne okna na terase........................ budiž. 

Zatím je v celém domě klid........ no je teprve osm hodin.............. manžel ještě nevylezl z pelechu, Anička tam po snídani už zase vlezla a EM už venku drandí na kole. 

No tak já jdu tedy užívat těch dvou dnů volna :-) (až mě to přestane bavit nabalila jsem si celou krabici práce jako např. přepsat knihu jízd, zařadit papíry........... to jen pro případ, že mě běžné pozemské věci začnou nudit :-)............... to se ale asi nestane :-) chachááááá

Mějte se moc krásně -  užívejte prázdnin, hlavně ve ZDRAVÍ!!!!!!!!!

PROSTĚ JI MILUJU

stíhám toho opravdu moc málo aspoň toho co bych chtěla stíhat, dny mi splývají, jen co se ohlídnu je zas konec týdne. 

S "cukřenkou" válčíme jak se dá. Zákrok v nemocnici jsme zvládli - když oponemu lékařské pochybení, když si spletly nohy a než na  toto své "pochybení" přišly, píchly si třikrát do zdravé nožičky. 

No, ale běháme jak laňky a doufáme, že tohle bylo poprvé a naposledy. Chci být tak naivní!!!!! v tomhle chci být fakt naivka. 

Díky výkonu asi i narkoze a tím vším se nám rozházely glykémie, takže už druhý týden válčíme a snažíme se je vrátit do našich původně téměř ideálních a celkem se nám i daří. Já tímhle vším asi opravdu pochopila spojení glykémie, inzulín, jídlo........

O víkendu jsme oslavily její 10 - jak by řekla Anička kulatiny :-). 

Přála si lego architect - tak ho dostala :-) a doufám, že měla radost. Dostala  i knížky - to ona taky může. Jako dortík si přála tiramisu, tak jsem spáchala naprosto bezcukrovou dobrotu a měli jste vidět tu rychlost jak ty svoje dvě jednotky ke svačině do sebe naházela :-). 

Prázdniny se už kvapem blíží a i my se snažíme vymyslet nějakou tu "dovču", ale než se tak stane relaxuju tam kde to miluju. Kvete už skoro všechno, pivoňky, růže.......... i moje růžové moře už je v plné kráse. 

Mějte se krásně a i přesto, že je již pondělí večer i tak přeji krásný a vstup do tohoto týdne.

Vítejte......po pár dnech

co nového u nás? Ještě jeden den a Anička je jde pod kratičkou narkózu. Na běžnou kontrolu už asi nepůjdeme nikdy jen tak..... :-). V nožce má cystu a to nejen v té nemocné. Takže nás čeká kratičká hospitalizace v nemocnici. Tiše doufám, že jen něco mále dvacetičtyřhodinová. 

Počínající - rodící se cystu máme i do posud ve zdravém kolínku. Člověk si říká, že už bude konec a ono ne. 

Ale tak nějak i po tom všem s tím bojujeme docela zatím v pozitivní náladě, doufáme, že ze středečního zákroku nesejde a pak bude zas jak laň. Máme v plánu po píchnutí léku do kolena zavřít za nějakou revmatitidou - nebo jak se to jmenuje dveře a už ji nepustit dovnitř. Od velikonoc už nám to množství smůly stačilo. 

O víkendu jsem měla po hodně dlouhé době volno a tak jsem ho využila k upečení bábovky - která se mi snad po třetí za dobu pečení bábovek "zdrcla" a to byla zrovna počítaná pro Áňu, k tak trochu uklízení (ale to jsem moc nepřeháněla), k relaxu, zahradničení a opalování. Dojela jsem i na cvičení, nakoupila jsem cukrátku nějaká zdravá cukrátka..................... ale nechci si tak nějak stěžovat, nezdál se vám ten víkend nějaký krátký :-)

Do týdne jsem skočila rovýma nohama...... Aničku nepustíme z domu, co kdyby ji napadl nějaký ten bacil, do práce jsem se pustila jako lev - musím podělat co půjde do středy, kdy se do práce dostanu tak možná před zavíračkou a ve čtvrtek také tak možná sporadicky - to si pro to moje belhátko zas pojedu, no pak už zase náročný pátek a pracovitá sobota :-). 

Ale jo tento týden jsem se obrnila sílou a nadějí........................

V pracovně jsem o víkendu sklidila část věcí z výstavy, kreativně jsem se vyřádila tak nanejvýš na konečně spravovaných teplácích našeho nejmaldšího trhana. Nevím jak to zvládá, ale každý týden je na dvojích teplácích díra na koleni. 

Ale jinak jsem relaxovala .................................. kde jinde :-)

 i v zeleninové části se a to se divím - díky mé zanedbávané péči daří ;-)

 

 Mějte se moc krásně a uvidíme jestli příště to bude aspoň trochu kreativně :-)

Krásnou teploučkou, sluníčkovou neděli

Mám ráda teplo a už by tu mohlo zůstat. Po minulé neděli, kdy jsme v sedmi stupních chodili po ZOO a všichni kromě manžela jsme nastydli je toto dnešní počasí nádherné. 

U nás tedy jak na větrné hůrce, ale teplíčko. Aspoň se mi krásně vyfoukalo prádlo ;-). 

Chtěla jsem sem něco připíchnout už ve čtvrtek, ale moje plány mi zhatilo naše připojení k internetu. Jako každoročně na jaře. 

Co jsem vám chtěla napsat? Moji v tu chvíli nejradostnější (za poslední měsíc) zprávu. 

Za tu dobu co jsem matkou, maminkou, mamkou ........ jsem byla už mnohokrát pyšná na svoje děti. Je pravda, že dneska (ať se namáhám jak se namáhám) si už nevzpomenu např. na první krůčky ani jednoho znich, ale na hlášky, úspěchy, chytré až přechytřelé věty.............. mě uvedou do pyšných stavů snad vždycky. 

Ale ve čtvrtek večer přesáhla moje pýcha všechny doposud mé pyšné stavy. 

Ve čtvrtek večer si Anička konečně sama píchla inzulín. Řvala jsem jak želva. Byla jsem na ní tak šíleně pyšná. Kdyby jste viděli její radostný výrav ve tváři, když se jí to konečně podařilo. Myslím, že to bylo to největší vítězství sama nad sebou, takový to první pořádný vítězství.

Za posledních pár týdnů se mi vracely má slova z mojeho pubertálního věku - nechci se vdávat, nechci mít děti (odůvodnění prvního - chlapa k životu nepotřebuju (svého času jsem se považovala za takovou malou feministku)) a děti mít nechci....... protože by zdědily mé vlastnosti. 

Dnes mám dvě krásné děti a zdědění mých vlastností se opravdu nebojím..... každý máme něco. Spíš se neustále bojím o ně. Dnes když mi Anička řekla, mami mě zase bolí koleno a po zmapování škod jsme zjistili, že koleno je opět o poznání větší......... Je mi opět zle. Myslela jsem, že zjištění cukrovky už byl vrcholek hory, kterou budeme muset pro letošek zdolat, ale ono ne.

Poslední dny jsem opět přemýšlela o čem psát - pořád se mi v hlavě ozývá věta - nic nevkládáš, netvoříš?.......

Netvořím...... jen se snažím žít. Žít aspoň trochu......... 

Připadám si, jako bych byla na horské dráze, jednou jste dole a pak hurá rychlostí blesku dolů. Takže tak jak jsem byla v euforii ze čtvrtka, tak dnešek mě srazil opět pěkně na kolena........

Jediné co se donutím dělat - je aspoň trocha práce na zahradě.

Už vydala svých pár kvítků, pěkně zarůstá. Sklidila jsem už nějakou tu ředkvičku a špenát do salátu. Včera jsem zasela fazolky a zasadila astry, cínie a krásenky, které jsem se snažila vypěstovat ze semínek. Zlikvidovali jsme pískoviště a uhrabali hlínu - teď už jen zaset travičku a na místo pískoviště jsem naplánovala křeslo z palet - už se na něj těším - další místo na relax v té mé zelené oáze. 

Mějte se .......

Minulý týden jsem se na víkend skutečně těšil - je pravda, že se těším snad každý týden (aspoň na ten jeden volný den). Měla jsem v plánu tolik věcí. Zasázet muškáty, sobotní šichta v práci, poklidit, uvařit, zkulturnit se, obdělat zahrádku. 
Vše jsem dá se říct stihla. Guláš jsem sice připálila (to je tak, když si myslíte, že plotýnku vypnete a místo toho zapnete šestku :-) (a to jsem se na něj tentokrát fakt těšila). Muškátky jsou zasázené, tento rok vyhrála bílá barva, zasadila jsem kapustu, rajčata a papriky........ posekala jsem, pohnojila jsem. S dětmi stihla v sobotu večer strašidelný rej - hadi prostě nemohli prošvihnout stezku odvahy....... Já bych se počůrala strachy :-). Včera proběhla moje rekonstrukce a pak trochu práce na počítači. Ale opravdu jen trochu, protože jsem někde zapoměla nabíječku od počítače a ten už mi ten každou chvilku pípal, že už mele z posledního. 
TO je tak, už nevím kde mi hlava stojí :-). 

Posledních pár dnů válčíme s glykémiema - zjistili jsme, že to snad dělají žvýkačky, které si Anička každý den dopřávala - doufáme, protože k obědu si ještě připichovat fakt  nechceme. Snad to bude tenhle zádrhel. 

Stihla jsem jet i cvičit, ale co jsem nestila ani jeden den byla káva na terase (taky byla mezi mými plánovanými věcmi). Třeba příště :-). Ale kochat zahradou jsem se i tak stihla. 
Je to krása, jak to všechno podráží z holých záhonů se stává opět pomalinku džungle. 

Dala jsem si i výtečnou nedělní snídani. Nejdřív jsem dělala slanou palačinku pro Aničku - počítání jednotek u obyčejného jídla není těžké, ale když chcete udělat spešl porcičku jen pro ni........ je to hotový hokus pokus. Ale podařilo se :-) a máme další dobré jídlo jen pro ni - hlavně jídlo, na kterém si opravdu pochutná. Budeme bádat a vymýšlet dál. 
A já si udělala výborné banánovo-žitné lívanečky. Jen tak s javorovým sirupem a slunečnicovým semínkem to byla opravdu lahoda. 

 

a co jsem i stihla ? sednout ke stroji, takže nějaké ty záplaty, díry na nohavicích taky dopadly. V pracovně mi leží taky krabice panenek z výstavy a nějak se nemůžu dohrabat k tomu abych je rozdělila a povracela svým majitelům a to co je naše povracet na své místo. Snad to v následujících dnech taky napravím.

Dnes je už pondělí večer a já se těším na svou porci salátu k večeři, sklínku vína a pak šup na kutě. Zítra jedeme s Aničkou na další kontrolu na diabetologii a jsem zvědavá co nás tam čeká. Uvidíme. 

Mějte se moc krásně a přeji všem příjemný bezkatastrový týden

Po dlouhé době
Přijde mi to jako chvilka, ale je to už téměř měsíc co jsem psala naposledy. Ani jsem nepročítala o čem vlastně jen vím, že začátek byl o magnoliích. 

Magnolie už odkvetly a my toho opravdu moc zažily. 
Smůla se nám skutečně nalepila na paty a my se už čtrnáct dní s Aničkou pereme s inzulíny. 
Na kontrole s nohou nám zjistily cukrovku typu 1. I přesto, že vím o čem pojednává..........peru se s tím opravdu příšerně. 
Při našem momentálně uspěchaném životě  je to tak nehorázně všechno těžké. Mám pocit, že nežijeme......... jen proplouváme životem. 

Poslední dny nám glykémie klesá a stoupá - je to jak na horské dráze. Nejprve to vypadalo, že si vystačíme s jedním"ďobnutím" denně, už "ďobeme" třikrát a obávám se, že od zítřka to bude už čtyřikrát. Aňous si odmítá "ďobat" sama a já opravdu nevím jak ještě dojíždění a "ďobání" ji před obědem budu zvládat.

Mám pocit, že můj setrvačník už dojíždí na konec. Co myslíte, co všechno opravdu musí člověk (žena) vydržet? Snažím se, abych jí byla tou největší oporou, kterou teď právě potřebuje. Hodně s ní mluvím a vše ostatní házíme za hlavu. Náš boj o samé jedničky a super vše na jedničku vzal za své. 
O víkendu jsme jeli slečnu ošatit, protože nám ze všeho vyrůstá a jelikož musí nyní pravidelně jíst - na to nebyla až tak zvyklá trošičku mi i nabývá na váze. Dneska mi před spaní říkala, chytaje se za svoje bříško, že bude muset začít cvičit :-).
Koupily jsme nový kabátek, svetříky, legíny.......... a ještě potřebujeme sehnat super čuper džínovou bundu. 

Potřebovala bych návod jak nyní žít a nezbláznit se ze všech myšlenek co my přicházejí na mysl.


Dnes jsem po práci a po uvaření rychlé večeře vylezla na zahrádku a zasadila růže, které jsem dostala k narozeninám od manžela. Namočila jsem do stimulátoru, zapíchla a přikryla sklenicí zalila a uvidíme, jestli to k něčemu bude. O vypěstování růží se snažím každoročně a zatím to pokaždé dopadlo.
Zalila jsem ředkvičky, krásně rostoucí cibuli, řepu, špenát............................ aspoň pohledem na propukající zahradu se člověk tak trochu uklidní.

Těhle pár řádků bude možná pro pár známých v mém okolí vysvětlení, proč jsem nyní moc nekomunikovala, proč jsem netvořila a nepřispívala........ 
Za posledních pár týdnů jsem prostě tak nějak popřeházela všechny své hodnoty. Nyní je pro mě nejdůležitější odpočinek a být svým dětem prostě nablízku. Odpočívat........odpočívat............. a chci jen to aby nám bylo fajn.................. (to jsem ostatně chtěla vždy, ale teď bych si to přála ze všeho nejvíc!!!!!!!)

Nevím, ani si to nebude pročítat to co jsem napsala, je to zkrátka proud mých myšlenek - těhle pár řádků je opět mým deníčkem......................

Přeji vám všem krásné dny.