Po dlouhé době
Přijde mi to jako chvilka, ale je to už téměř měsíc co jsem psala naposledy. Ani jsem nepročítala o čem vlastně jen vím, že začátek byl o magnoliích. 

Magnolie už odkvetly a my toho opravdu moc zažily. 
Smůla se nám skutečně nalepila na paty a my se už čtrnáct dní s Aničkou pereme s inzulíny. 
Na kontrole s nohou nám zjistily cukrovku typu 1. I přesto, že vím o čem pojednává..........peru se s tím opravdu příšerně. 
Při našem momentálně uspěchaném životě  je to tak nehorázně všechno těžké. Mám pocit, že nežijeme......... jen proplouváme životem. 

Poslední dny nám glykémie klesá a stoupá - je to jak na horské dráze. Nejprve to vypadalo, že si vystačíme s jedním"ďobnutím" denně, už "ďobeme" třikrát a obávám se, že od zítřka to bude už čtyřikrát. Aňous si odmítá "ďobat" sama a já opravdu nevím jak ještě dojíždění a "ďobání" ji před obědem budu zvládat.

Mám pocit, že můj setrvačník už dojíždí na konec. Co myslíte, co všechno opravdu musí člověk (žena) vydržet? Snažím se, abych jí byla tou největší oporou, kterou teď právě potřebuje. Hodně s ní mluvím a vše ostatní házíme za hlavu. Náš boj o samé jedničky a super vše na jedničku vzal za své. 
O víkendu jsme jeli slečnu ošatit, protože nám ze všeho vyrůstá a jelikož musí nyní pravidelně jíst - na to nebyla až tak zvyklá trošičku mi i nabývá na váze. Dneska mi před spaní říkala, chytaje se za svoje bříško, že bude muset začít cvičit :-).
Koupily jsme nový kabátek, svetříky, legíny.......... a ještě potřebujeme sehnat super čuper džínovou bundu. 

Potřebovala bych návod jak nyní žít a nezbláznit se ze všech myšlenek co my přicházejí na mysl.


Dnes jsem po práci a po uvaření rychlé večeře vylezla na zahrádku a zasadila růže, které jsem dostala k narozeninám od manžela. Namočila jsem do stimulátoru, zapíchla a přikryla sklenicí zalila a uvidíme, jestli to k něčemu bude. O vypěstování růží se snažím každoročně a zatím to pokaždé dopadlo.
Zalila jsem ředkvičky, krásně rostoucí cibuli, řepu, špenát............................ aspoň pohledem na propukající zahradu se člověk tak trochu uklidní.

Těhle pár řádků bude možná pro pár známých v mém okolí vysvětlení, proč jsem nyní moc nekomunikovala, proč jsem netvořila a nepřispívala........ 
Za posledních pár týdnů jsem prostě tak nějak popřeházela všechny své hodnoty. Nyní je pro mě nejdůležitější odpočinek a být svým dětem prostě nablízku. Odpočívat........odpočívat............. a chci jen to aby nám bylo fajn.................. (to jsem ostatně chtěla vždy, ale teď bych si to přála ze všeho nejvíc!!!!!!!)

Nevím, ani si to nebude pročítat to co jsem napsala, je to zkrátka proud mých myšlenek - těhle pár řádků je opět mým deníčkem......................

Přeji vám všem krásné dny.