Krásnou teploučkou, sluníčkovou neděli

Mám ráda teplo a už by tu mohlo zůstat. Po minulé neděli, kdy jsme v sedmi stupních chodili po ZOO a všichni kromě manžela jsme nastydli je toto dnešní počasí nádherné. 

U nás tedy jak na větrné hůrce, ale teplíčko. Aspoň se mi krásně vyfoukalo prádlo ;-). 

Chtěla jsem sem něco připíchnout už ve čtvrtek, ale moje plány mi zhatilo naše připojení k internetu. Jako každoročně na jaře. 

Co jsem vám chtěla napsat? Moji v tu chvíli nejradostnější (za poslední měsíc) zprávu. 

Za tu dobu co jsem matkou, maminkou, mamkou ........ jsem byla už mnohokrát pyšná na svoje děti. Je pravda, že dneska (ať se namáhám jak se namáhám) si už nevzpomenu např. na první krůčky ani jednoho znich, ale na hlášky, úspěchy, chytré až přechytřelé věty.............. mě uvedou do pyšných stavů snad vždycky. 

Ale ve čtvrtek večer přesáhla moje pýcha všechny doposud mé pyšné stavy. 

Ve čtvrtek večer si Anička konečně sama píchla inzulín. Řvala jsem jak želva. Byla jsem na ní tak šíleně pyšná. Kdyby jste viděli její radostný výrav ve tváři, když se jí to konečně podařilo. Myslím, že to bylo to největší vítězství sama nad sebou, takový to první pořádný vítězství.

Za posledních pár týdnů se mi vracely má slova z mojeho pubertálního věku - nechci se vdávat, nechci mít děti (odůvodnění prvního - chlapa k životu nepotřebuju (svého času jsem se považovala za takovou malou feministku)) a děti mít nechci....... protože by zdědily mé vlastnosti. 

Dnes mám dvě krásné děti a zdědění mých vlastností se opravdu nebojím..... každý máme něco. Spíš se neustále bojím o ně. Dnes když mi Anička řekla, mami mě zase bolí koleno a po zmapování škod jsme zjistili, že koleno je opět o poznání větší......... Je mi opět zle. Myslela jsem, že zjištění cukrovky už byl vrcholek hory, kterou budeme muset pro letošek zdolat, ale ono ne.

Poslední dny jsem opět přemýšlela o čem psát - pořád se mi v hlavě ozývá věta - nic nevkládáš, netvoříš?.......

Netvořím...... jen se snažím žít. Žít aspoň trochu......... 

Připadám si, jako bych byla na horské dráze, jednou jste dole a pak hurá rychlostí blesku dolů. Takže tak jak jsem byla v euforii ze čtvrtka, tak dnešek mě srazil opět pěkně na kolena........

Jediné co se donutím dělat - je aspoň trocha práce na zahradě.

Už vydala svých pár kvítků, pěkně zarůstá. Sklidila jsem už nějakou tu ředkvičku a špenát do salátu. Včera jsem zasela fazolky a zasadila astry, cínie a krásenky, které jsem se snažila vypěstovat ze semínek. Zlikvidovali jsme pískoviště a uhrabali hlínu - teď už jen zaset travičku a na místo pískoviště jsem naplánovala křeslo z palet - už se na něj těším - další místo na relax v té mé zelené oáze. 

Mějte se .......