Miluju magnolie

tento týden mi ty moje začínají ukazovat své kouzlo. 

Tuhle mám doma už třetím rokem a svým vzrůstem připomíná spíš trochu koště - snad mi to promine (já pořád doufám, že z ní časem udělám hezký stromokeř :-) ), ale letos má opravdu konečně krásné květy. Původně, jsem chtěla světle růžové a nakonec mám doma bílou a tmavě fialovou. Fialová je tu teprve rok, ale snaží se taky, kvítky má sice ještě schované, ale taky budou. 

Před chvilkou jsem přišla ze zahrádky, zasadila jsem pár koupených kedlubniček, salátek a hlavně stáleplodící jahůdky, které to ty na podzim zasazené přes zimu nějak nerozdýchali. 

Zkontrolovala vylezlé ředkvičky a polinku se ukazující špenátek a červenou řepu. 

Je opravdu kouzlo, co ta příroda umí za pár dnů. 

Hned je veseleji, když se to zelená a ukazují se první kvítky. 

Zkoukla jsem i loni zasazené tulipány a těším se na jejich barvičky.

Zítra nás čeká další kolečko po doktorech. V pátek jsme byli opět na pohotovosti a opět Aničce odsávali tekutinu z kolínka. Takže nás čeká další týden doma (to jsme si mysleli a těšili se do školy). Budu doufat, že nás na revmatologickém zítra vyšetří na žádost pátečního doktora....... 

Řeknu, vám, že už mám skutečně slzy na krajíčku z tohodle šíleně začarovanýho kruhu. 

Nevědomí co bude dál.

Dopisováním a domácími úkoly se prokousáváme čím dál hůř............

Anička je už taky otrávená, ale musím říct, že je hrozně statečná.

.......................