Čertice
jak jsem už psala v
minulém příspěvku pár dnů po dovolené jsem vyprovázela Aničku na první tábor.
Jednalo se o angličtinářský tábor nazvaný The Hell's expedition aneb pekelná
výprava.
Dámu jsem musela patřičně
vyfešákovat a sebe vybavit peřím a kilem uhlí, aby nás tam pustili.
Moc se mi tento nápad
líbil.
Jenže kde splašit 1kilo uhlí?!
Zajela jsem tedy škemrat do Dobrušských uhelných skladů o jedno kilčo.
Samozřejmě jsem obsluhu rozesmála, ale jelikož jsem nebyla první ani myslím
poslední - uhlí mi dali.
No dívenku jsem tam předala,
slzy v očích jsem měla ale já ne ona. Ani mi nechtěla dát pusu. Přece se nebude
ztrapňovat a olíbávat svoji "mámu" před tolika dětmi. Proškolila jsem
ji jak se strojit, čistit zuby, nezlobit..... prostě klasika, nadepsali jsme 6
obálek a s očekáváním jsem čekala na pár řádečků.
Když jsem se už dočkala a ve
schránce uviděla nadepsanou obálku, pod jednou obálkou se schovávala druhá a
třetí, čtvrtá a pátá. Anička to vyřešila tak, že napsala hned první den všech
pět dopisů najednou. A ve všech byla jedna věta: Ahoj mami, mám se tady dobře.
Jen první v sobě schovával: Ahoj mami, mám se tady špatně. NO a tak jsem měla
slzy v očích znovu a říkala jsem si: KOZA JEDNA! Doufala jsem, že se tam má
opravdu dobře a ne špatně. Ta šestá obálka byla nadepsaná pro babičku a ani by vás nenapadlo, co napsala babičce: Ahoj mami, mám se tady dobře.
Prostě to musela napsat hrozně rychle, aby měla čas na všechno, co se tam dělo.
Týden utekl jako voda a už jsme
se řítili mezi čerty znovu................ a zase ty slzy. Anička nás přiběhla
přivítat s blaženým úsměvem a přitiskla se ke mě jako klíště. Taky při takové příležitosti hned
bulíte? Já jsem v tomhle strašná. Nezmrhla mi tam, nic ji netížilo, užila si to
tam přesně tak jak jsem chtěla. Už teď se těší na další tábor, který prý bude
ve znamení upírů a zombií. A jo, jsem moc ráda, že takový dojem z prvního tábora má.
No jinak užíváme poslední prázdninový týden, nevypadá věru moc letně. Ale i tak si ho krásně užijte.
°°°°Jiřina °°°°
úterý 26. srpna 2014
čtvrtek 21. srpna 2014
Letos naše rodinka vyrazila na dovolenou. Nevenčíme se
každoročně, manžel na dovolenkování moc v lásce nemá a už vůbec ne moc
velké teplo. Moře jsme společně absolvovali pouze dvakrát za celou naši dekádu.
Letos jsme se rozhodli pro „odpočinek“ tady u nás a vybrali
jsme Jeseníky. Pro mě byla nejhorší cesta. Když někam vyrážím a volant
v ruce drží manžel musím mít dostatečnou zásobu kinedrylu a poctivě se jím
dopovat. Ještě nyní se z cesty
rovnám.
Napsala jsem „odpočinek“, přestože to zas až takový odpočinek
nebyl. Hodně jsme chodili a to je u nás co říct – no spíše u drahé polovičky.
Ten po svých chodí opravdu hodně málo. A protože u nás to aspoň platí všeho moc
škodí, zvládli jsme se zrekreovat za „dlouhé“ tři dny. Možná krátká doba, ale
abych pravdu řekla, stačilo nám to.
Navštívili jsme Lesní bar – opravdu super věc. Jedná se o samoobslužný
bar – je založený na poctivosti lidí. V nabídce mají nápoje, jak alko tak
nealko, občerstvení, pohledy, známky, můžete si upéct buřta a nakonec si vše
sčítnete podle doporučeného ceníku a zaplatíte do kasičky. Nevěřila jsem, že to
může fungovat, ale ano funguje. Můj názor? Než k baru vyšlápnete tu
nekonečnou štreku, tak ten, kdo poctivý není, se poctivým stane ;-).
Další naše cesta vedla na ranč Orel – dětičky si zajezdili
na koních, Anička zdolala lanovou cestu – byl to náš druhý lanový park a tenhle
100% vyhrává. Nedá se srovnat s tím co je tady u nás v Deštném. Je o
mnoho delší a risknu si říct i lepší.
Když jsme vše plánovali, Anička se nejvíc těšila na rýžování
zlata. Museli jsme jim koupit mošničky a oni rýžovali. No než zlato si myslím jsme
našli jen kameny s takovým tím zlatým nádechem - ale dětem asi radost kazit nebudeme, že jo.
Fauna Park – tady nám naše Anička předvedla jedno ze svých
„kňučících“ představení. Myslela si, že jí tady koupíme papouška, kterého si
odveze domů. Fauna park je místo kde mají pumu, papoušky – volně pohybující, je
to prostě nádhera. Byli jsme u toho, když vyšli na louku a nechávali je volně
prolétnout. Mají tam já ho nazvala Rumburakem – obrovské dva havrany, černé
labutě, chameleony, opičky, pštrosy……… no na menším „statku“ je toho skutečně
dost, ale asi tou nejhlavnější raritou jsou skutečně papouchové, kteří vám tam
lítají nad hlavama.
Měli jsme v plánu hodně věcí, ale na některé jsme
nešli, jelikož tam zase nemohl Mareček – protože je to ještě prcek, tak bobová
dráha se nechává na někdy příště. Místo
toho jsme jeli na dlabanec, kde měli trampolíny, tak jsme tam děti na chvilku
přivázali, abychom měli taky trochu klidu.
Tatínek si taky aspoň na chvilku přišel na své, provětral
aspoň na chvilku své rybářské náčiní, po cestě domů jsme ještě zahoubařili.
Domů jsme se vrátili v pořádku, zlikvidovali jsme
houbičky, vybalili jsme věci – nesnáším vybalování věcí – raději balím, než
vybaluju, takových kilometrů co se při tom nachodí a toho nepořádku ;-), má to
někdo stejně? No a vybalila jsem a začala nanovo, protože ihned v sobotu
odjížděla Anička na svůj první tábor.
No a jinak jsem po shlédnutí fotek zjistila, že tak jako každý rok nejsem na žádné fotografii. Ach jo.
Mějte se moc krásně
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Oblíbené příspěvky
-
Sníh, sníh, sníh........... nevím jestli jsem už příspěvek s tímhle nadpisem už neměla, možná i jo. Letos je u nás sníh tak letmý úkaz, ž...
-
Další rok je za námi a nový začíná Letos jsme se s rokem loučili jen v našem malém rodinném kruhu a večer utekl jak voda. Děti se nem...
-
P o delší odml ce. Co to se m nou je? Mockrát si řeknu : "tak něco konečně zas napíšu", ale pak si řeknu , al e jakou téma ticko...