Jak se to říká? kocour není doma a myši mají pré? 
U mě platí nikdo není doma a mamka má veget. 
Na tenhle víkend jsem se opravdu těšila a asi hodně dlouho. 
Je to jak balzám na nervy a snad mě všichni omluvíte když to řeknu, když se nemusím o nikoho starat, nikoho poslouchat (kromě sama sabe), nikomu vařit a po nikom uklízet. Být tu jen já a samota............. klid. 

Už hodně, hodně dlouho jsem nepřidala nic ze svého - našeho života. Ale jsme všichni v pořádku......žijeme jak umíme. 
Život je pro mě poslední dobou tak nějak uspěchaný... mám pocit, že se stěží zastavuji abych se nadýchla a zpomalila. Den plyne za dnem ani nevím jak moc rychle. 
Už se moc těším na první teplé dny, tyhle mrazy mě už docela dost nebaví. Za prvé je mi v práci opravdu zima, která se na mém zdraví poslední dny i podepsala. Nezmohla mě nějak extra velká chřipka, ale pomalu ale jistě se ke mě začala vkrádat bolestí v krku, pak bolestí zad a pak .......... naprostou únavou. K rekonvalesci jsem měla dva dny vždycky od oběda do večeře, ale mohu říct, že jsem snad zažehnala a s nemocí a nemožností sama sebe jsem se rozloučila. 
Pamatuju si, když jsem se bavila se dvěma lidmi, jak nemocní jsme jen proto, že to tělu dovolíme. Je pravda, že já sama se divím, že za poslední necelý rok mě viróza přepadla opravdu jen zřídka a moc dlouho se u mě neohřála. Nevím jestli je to tím, že si to prostě nedovoluju není na nemoc čas.
Jiná strana je vyčerpání. I autíčku na ovládání někdy dojdou baterky.......................... tak ani člověk nemůže fungovat pořád....

 K nabití baterek mám ještě zítřek. 
Dnešek jsem strávila úklidem, péčí o svůj zevnějšek (taky už to trochu potřeboval), po hodně, ale opravdu hodně dlouhé době jsem si napustila vanu a konečně jsem použila sůl do koupele, kterou jsme si koupila už před několika měsíci. 
A zítra? zítra vlastně ani nevím co budu dělat. No musím něco málo přeci jen navařit, bude se mi vracet rodinka, tak ať je mám čím uspokojit. 
Teď tu sedím a snažím se vyloudit pár srozumitelných vět, kterými bych vylíčila svůj život posledních týdnů, aniž by to vypadalo, že si stěžuju. Vůbec ne, je to prostě můj život a já ho žiju. 

Následující týdny bych se ráda věnovala mimo jiné i vrácení se zpět do kondice. Ne, že bych v ní nebyla - teda alespoň v takové, která mě tak nějak uspokojuje. Můj boj za pekáč buchet trvá, ikdyž mám pocit, že dřív upeču nespočet pekáčů buchet v troubě, než budu mít ty svoje na svém břiše - je to asi nesplněný sen. Ale poslední dny se mi na váze ukazuje váha, která se mi moc nelíbí. I přesto, že naše vánoce si risknu říct byli co se jídla týče strohé - už hlavně kvůli Aničce, nevím...........................

Nedaří se mi dodržovat pitný režim a pravidelnost v jídle a poslední dva týdny jsem i kvůli "rýmičce" vypouštěla pohyb. Ale to se změní a to zítřkem.

Kdo se ke mě přidá?