Venku je opravdu takový ten krásný podzimní den. O tom jak se mi letošní barvy líbí jsem už psala a v tom sluníčku jsou ještě hezčí. Děti se včera vypravili ven, že budou hrabat listí, které nám pocukrovalo zahradu, ale brzy se rozčíleni vrátili domů, že jim to prý rozfoukává vítr.
 

Tenhle prodloužený víkend - na který jsem se opravdu těšila - jsem si chtěla z padesáti procent i trochu užít já - ne jenom uklízet, prát, vařit (vaření jsem toho moc opravdu nedala :-) ) a tak jsme začali taky trochu tvořit. Jak to mám nastavené já, když tvořím, nevnímám čas.....................

Jako každoročně se bude u nás konat zpívání u kostela, kde nás naše ratolestí potěší svou roztomilostí :-), já si trochu jako každý rok zaslzím, těším se na každoroční svařáčet - jestli to dopadne i letos - to se necháme všichni asi překvapit a jelikož jsem se svým týdením časem tak trochu na štíra, vrhla jsem se do tvoření již teď. 

Byla jsem letos rozhodnuta vyrábět na prodej jmenovky  na dárky - já osobně je používám každý rok, ale pořád jsem se rozhodovala mezi cca deseti adepty - a fakt jsem nevěděla které. Nakonec to vyhráli tito roztomilí sněhuláčci. Letos jsem do výroby zapojila i děti, takže lepili jak divý, nápisů se ujala Anička....... na mě zbývali srdíčka. Třpytky mám snad až za ušima, všude po podlaze a dnes se mě dokonce ptal manžel, jak to, že je má po sobě i on, když s nima nic nedělal. 

Prostě se mi třpitý celá domácnost.

 Teď už jenom tajně doufat, že se budou líbit i ostatním.

No já půjdu ještě vytvořit jablíčkovou buchtu, pak ještě na mě čeká sklidit vyprané prádlo (to jsem trochu šoupla do pozadí povinností) spáchat obýdek.........

A večer juchů cvičit. 

Mějte se krásně a užívejte krásné neděle a zítra příjemný vstup do nového týdne.