Zahrada, zahrada a zase ta zahrada 

Je sice už úterý, ale vlastně se chci vrátit o pár dnů zpět. 

Prodloužený víkend jsem se rozhodla pojmout zahradnicky. Začala jsem ho posekáním naší přerostlé trávy, byl to neskutečný boj. Naše stařičká sekačka TOROOOOO se opět rozhodla neházet trávu do koše, takže jsem jednu část sjížděla dvakrát až třikrát a hodila jsem sekací rekord - 2 hodiny. Nevím kdo byl uhnaný víc, jestli já nebo ta sekačka.

No dneska už je tráva zase dlouhá :-(. 

No a když jsem tak vyhazovala posekanou trávu na náš velice přeplněný kompostér - už nebylo kam vysejpat rozhodla jsem se pro další krok. Přeházení kompostéru. Máme kompostér poměrně dost velký a tak to byla slušná fuška. 

KDyž jsem se tak ráchala mězi tím tlejícím materiálem :-), přemýšlela jsem, kolik "kilojaoulů" u toho asi tak spálím. NO, ale toto bylo v sobotu, ale vraťme se ještě k pátku.

Se švagrovou jsme si naplánovali návštěvu zahradnictví. Letos to byla premiéra, tak to byla povinost tam nějakou tu korunku nechat. A jelikož měl manžel po ránu (jak já říkám "tři promile nápadů" ) dobrou náladu, rozhodl se, že pojede s námi. Velká radost - jelikož má velké auto, do kterého se hoooodně vejde.................. no a o to vlastně šlo :-).

Takže jsme s Dejnou vybírali a utráceli................... a auto celé naplnili. Domů jsem si tedy přivezla břízu, modřínek, jedličku...... které vybíral manžel a spoustu trvalek, které zase zbožňuju já.no a šlo se sázet.

Ještě mi zbývá zasadit jedličku............ ono najít v naší zahradě, kterou už nesmím ani o píď rozšířit místo pro stromy není až tak jednoduché. 

Večer se u nás konal čarodějný rej............................ no ano, já vím, čarodějnice už byli, ale prostě tak. Šla se stezka odvahy, Áňa byla natěšená, a protože se rozhodl i EM že půjde, musela jsem chtě nechtě taky. Už jako holka jsem stezky odvahy v lásce neměla a nyní jsem měla taky pěkně v "gatích". Když jsem slyšela tu zvukovou kulisu, která stezku doprovázela, bála jsem se snad víc než Mareček. 

Pabavili jsme se a domů se vrátili něco před půlnocí. 

No a v sobotu jak jsem již psala. Dopoledne jsem splnila něco málo z úklidu domácnosti a pak se šlo na kompostovou přehazovačku. Stihla jsem část ještě tlejícího materiálu vyházet na plachtu a část hezkého materiálu rozvozit po zahradě.

Neděle byla v podobném duchu. Opět kompost, tentokrát vrzstvit zpět - tráva, hlína, listí........ zbytek co jsem tam již nechtěla jsme včera odvezli. A na kompost nechci alespoň dva roky šáhnout, jen vrstvit :-)

Něco málo jsem ještě zasadila, okopala, zalila, na večeři sklidila špenát a ředkvičky na salát.......
Projeli jsme se s Aničkou na kole a k obědu (protože jsme zůstali sami dvě, manžel bral EM na výlet) jsme si zajeli do cukrárny ...................... jo jo já vím, to je pořád samá dieta a dietní pokrmy a pak tohle. Ale myslím, že po té dřině jsem snad i mohla. 

Večer jsem si hodila ještě cvíčo a totálně znavená šla  spát. 

No takže si myslím, že jsem toho za ten prodloužený víkend strhala opravdu dost. Sice mám ruce vytahaný snad až ke kolenům, jakýkoli pohyb s nima je auuuuuu a to nemluvím o mozolech na mých "pěstěných" rukou :-), ale prostě JÁ TU ZAHRADU A POHLED NA NÍ ŽERU, tak proč se občas na ní nestrhat.

Dnes jsem zajela na trh a abych neměla pocit, že nic nedělám, koupila jsem si balkonová rajčátka, která chci dát ale do zahrádky - letos hokus pokus - uvidíme, jestli tam půjdou, pór, pár kedlubniček a pár kytiček do truhlíku. 

Odpoledne až odvezu Áňu na karate mám v plánu znovu posekat :-) a pak minimálně zasadit ty kedlubny a pór. 

Takže ZAHRADĚ ZDAR!!!!!

..............................

pro Sofinku

takové andílky dělám moc ráda. Anděly ochránce :-)................................ 

"a pro póóó".......... věříte tomu, že každý z nás má anděla strážného? 

Jednou mi moje kamarádka vyprávěla - její maminka věří v různé pověry apod., proč malá miminka mávají ručičkama před sebou..................... protože prý oni vidí ty anděly a hodné duchy (a těma ručičkama se je snaží vlastně chytit)............

I dneska mě při té představě tak trochu mrazí........... myslíte, že tomu tak je nebo to jsou jen takové ty babské báchorky???????? 

Představa, že vidím, jak se "nade" mnou sklání duch, ať je hodný..............je příšerná.

NO ať už jsou nebo nejsou andělé strážní, je hezké si to třeba jen myslet. A proč si jich pár nekoupit, neudělat, nedarovat...........................

Já jich mám doma docela dost............ od porcelánových, kamenných, drátkovaných či kovových, ale i ty moje šitý máme. Jednoho si vozím i v autě....................

ale to jsem trošku odskočila. 

Tenhle andělíček je tedy pro malou Sofinku. Je to dcerka manželovi sestřenice. 

Dovolím si ještě jednou celé rodince popřát jen to nej. Mějte se moc krásně, mějte se rádi............... mějte jeden druhého.

                                                                               J.

 
 

A zas to bude o jídle :-).

Zase jsem pekla................ a tento druh "buchty" :-) už podruhé v týdnu :-). 

Pekla jsem jej do práce a protože toho dětem doma zůstalo málo, byla jsem přinucena péct znovu. 

Je to naprosto výborná věc. Zatím jsem se nesetkala s nikým, kdo by ochutnal a nechutnalo by mu. Spíš naopak. 

Příprava kringelu je podle mě velice snadná a i "rychlá". Já k zadělání kynutých těst používám pekárnu, takže rychlovka.

No a dneska jsem zkusila variantu s oříšky. Hmmmmmmmmmmmmmmm taky výborný. 

 a co na něj potřebujete? 

250ml mléka, 2 žloutky, 50g másla, 1lžička cukru, 1 lžička soli, 600g hladké mouky, 40g droždí

Já všechno naházím do pekárny a nechám ji pracovat. Poté nechám vykynout. 

Z tohoto množství dělám podle nálady buď jeden mega věnec nebo dva menší. 

A jak na věnec? uválíte si dvě placky pomažete 100g rozpuštěného másla a posypete 10 lžícemi cukru a pokud si vyberete variantu se skořící tak ještě 3 lžícemi skořice. Zamotáme do roládky a nařízenme - ne skrz!!! Obě naříznuté roládky na začátku spojíme a pak jen proplétáme a konce spojíme do věnce. 

Pochopily?  

(než jsem stihla těhle pár řádků napsat už mám kusanec v sobě)

V posledním příspěvku jsem taky napsala, že podle dárků k narozeninám jsem byla asi moc moc hodná. 

A co jsem vlastně dostala? Největším dárkem pro mě bylo to, že mě můj muž snad poprvé (no to asi přeháním) poslouchal a vnímal co bych chtěla. Takže, když jsme spolu v minulém týdnu cestovali, zastavili jsme se v jednom zahradnictví a já tam s blaženým pohledem sledovala magnolie - on si toho všiml a k narozeninám mi věnoval jednu z nich. Překvapuje mě to už jen proto, že mám zákaz už zahradu rozšiřovat :-). No a takže mimo jiné radosti jsem dostala tuhle krásku

Teď už jen vymyslet kam jí dát :-)

Mějte se krásně Jiřina