Letos naše rodinka vyrazila na dovolenou. Nevenčíme se každoročně, manžel na dovolenkování moc v lásce nemá a už vůbec ne moc velké teplo. Moře jsme společně absolvovali pouze dvakrát za celou naši dekádu.

Letos jsme se rozhodli pro „odpočinek“ tady u nás a vybrali jsme Jeseníky. Pro mě byla nejhorší cesta. Když někam vyrážím a volant v ruce drží manžel musím mít dostatečnou zásobu kinedrylu a poctivě se jím dopovat.  Ještě nyní se z cesty rovnám.

Napsala jsem „odpočinek“, přestože to zas až takový odpočinek nebyl. Hodně jsme chodili a to je u nás co říct – no spíše u drahé polovičky. Ten po svých chodí opravdu hodně málo. A protože u nás to aspoň platí všeho moc škodí, zvládli jsme se zrekreovat za „dlouhé“ tři dny. Možná krátká doba, ale abych pravdu řekla, stačilo nám to.

Navštívili jsme Lesní bar – opravdu super věc. Jedná se o samoobslužný bar – je založený na poctivosti lidí. V nabídce mají nápoje, jak alko tak nealko, občerstvení, pohledy, známky, můžete si upéct buřta a nakonec si vše sčítnete podle doporučeného ceníku a zaplatíte do kasičky. Nevěřila jsem, že to může fungovat, ale ano funguje. Můj názor? Než k baru vyšlápnete tu nekonečnou štreku, tak ten, kdo poctivý není, se poctivým stane ;-).

Další naše cesta vedla na ranč Orel – dětičky si zajezdili na koních, Anička zdolala lanovou cestu – byl to náš druhý lanový park a tenhle 100% vyhrává. Nedá se srovnat s tím co je tady u nás v Deštném. Je o mnoho delší a risknu si říct i lepší. 

Když jsme vše plánovali, Anička se nejvíc těšila na rýžování zlata. Museli jsme jim koupit mošničky a oni rýžovali. No než zlato si myslím jsme našli jen kameny s takovým tím zlatým nádechem  - ale dětem asi radost kazit nebudeme, že jo.

Fauna Park – tady nám naše Anička předvedla jedno ze svých „kňučících“ představení. Myslela si, že jí tady koupíme papouška, kterého si odveze domů. Fauna park je místo kde mají pumu, papoušky – volně pohybující, je to prostě nádhera. Byli jsme u toho, když vyšli na louku a nechávali je volně prolétnout. Mají tam já ho nazvala Rumburakem – obrovské dva havrany, černé labutě, chameleony, opičky, pštrosy……… no na menším „statku“ je toho skutečně dost, ale asi tou nejhlavnější raritou jsou skutečně papouchové, kteří vám tam lítají nad hlavama. 

Měli jsme v plánu hodně věcí, ale na některé jsme nešli, jelikož tam zase nemohl Mareček – protože je to ještě prcek, tak bobová dráha se  nechává na někdy příště. Místo toho jsme jeli na dlabanec, kde měli trampolíny, tak jsme tam děti na chvilku přivázali, abychom měli taky trochu klidu.

Tatínek si taky aspoň na chvilku přišel na své, provětral aspoň na chvilku své rybářské náčiní, po cestě domů jsme ještě zahoubařili.

Domů jsme se vrátili v pořádku, zlikvidovali jsme houbičky, vybalili jsme věci – nesnáším vybalování věcí – raději balím, než vybaluju, takových kilometrů co se při tom nachodí a toho nepořádku ;-), má to někdo stejně? No a vybalila jsem a začala nanovo, protože ihned v sobotu odjížděla Anička na svůj první tábor. 

No a jinak jsem po shlédnutí fotek zjistila, že tak jako každý rok nejsem na žádné fotografii. Ach jo. 

Mějte se moc krásně

 

 

Mňamka....
taky jsem před pár dny po dlouhé době pekla něco dobrého. 
Né že bych jinak nepekla, peču moc ráda, ale posledních 28 DNŮ jsem se snažila stravovat trošičku jinak. Byla mi doporučena kniha Zhubněte jednou provždy - Antónia Mačingová. Když jsem poprvé nahlížela do knihy co bych měla jíst, tak jsem si moc šancí nedávala, ale mile mě to překvapilo. Je pravda, né úplně všechno mi chutnalo, ale ochutnala jsem věci, které bych asi za normálních podmínek neochutnala. Kniha se jmenuje Zhubněte jednou provždy - je pravda, zhubnout nějaké to kilo je příjemné - mě se to taky trošičku podařilo, ale já do toho šla hlavně proto, že mi bylo řečeno, že se mi upraví "chod v těle" :-) nevím jak to přesně napsat. 
A opravdu se upravil.  

Ale je pravda, že o knize jsem ani tak psát nechtěla jako jsem chtěla psát o pečené dobrotě. Mám moc ráda, klasické koláče s drobenkou. Doma jsem v mističce měla trochu rybízu a josty a protože já je v čerstvém stavu moc nemusím a Mára už si mističky taky moc nevšímal, udělala jsem tuhle klasiku. 
A byla to fakt mňamka :-)

Mňam, mňam

Krásné prázdniny..............

 

vím, už jsou dávno v plném proudu, ale já nějak nestíhám, ale od zítřka bych si měla začít užívat takového nějakého volna. 
Taky nám nejde doma internet (sousedům poněkud přerostla třešeň a zamezila našemu signálu dojít tam kam má), takže není moc času na vkládání příspěvků a v práci se to moc nesluší :-). 
I našemu malému nastali  první prázdniny ........ on to tedy nese docela špatně, pořád by chtěl do školky a těžku mu to vysvětlovat, že prázdniny mají nyní už všichni.

Jen kdyby to počasíčko bylo stále na koupání - je mi jasný, že kdyby bylo zase až moc dlouho teplo, tak budu chtít zase chladno - počasí se nám nezavděčí - je to jako s lidmi. 

Předminulý víkend jsem se vrhla do týpíí. Nechala jsem se samozřejmě inspirovat z jiných blogů. Řeknu vám, to omotávání byla docela fuška. S přestávkama na vaření obědu, obstarání křičících dětí mi to zabralo celý den. 
Spálila jsem se u toho od sluníčka, ale s výsledkem jsem celkem spokojená. 
Až tedy na jeden malý detail - po manželoj jsem chtěla bambusové tyče, ty nesehnal, tak že mi přiveze jinou silnější kulatinu nebo nějaké pevnější laťky - nakonec nedovezl ani to, ale obyč větve, které sebral po cestě domů. Než jsem začala omotávat mělo týpí opravdu tvar týpí, ale jak jsem začala mírně stahovat, tak se to začalo tak nějak "paskvilovatět".  Spíš než jako týpí vypadá jako clona proti sluníčku - aspoň něco. No příští rok to zkusím znovu a už s lepším materiálem. 

No mějte se moc krásně, užívejte léta - o víkendu by mělo být prý krásně teplíčko a já slíbila dětem, že je vyvezu na koupaliště. Je to pro mě sebezapření, protože já se na veřejnosti ze zásady moc v plavkách neukazuju, takže musíme tak daleko, kde mě nikdo nezná :-)

Mějte se papá

Levandulová..................

do letošního roku jsem se jimi pouze kochala, voněla k nim, pomáhala jim růst očima. Letos jsem se rozhodla, že je využiju k něčemu moc dobrému. 
Už loni jsem někde našla recept na levandulový med a sirupek. Med jsem nikdy nedělala a skutečně mě překvapilo, že je to velice jednoduché. Prakticky stejný postup jako u sirupu. 

Ikdyž s těžkým srdcem, ale nadšeným výrazem jsem se dala do stříhání a druhý den už jsem měla dobrotu hotovou. 
Můžu říct, že mě opravdu překvapilo jak med i sirup krásně voní po levanduli a med  - no to je famózní věc. 
Kupu let si sladím čaj i kávu umělým sladidlem a už mnoho lidí mě od toho zrazovalo, ale je pravda, že kávu s klasickým cukrem si dám zcela vyjímečně a ani mi nechutná a neslazené kafe pít denně? to už vůbec - to si dám skutečně jen jednou za čas. 
Jednou přijel manžel a říkal mi, že u někoho dostal kafe slazené medem a že to bylo výborný, ale když jsem to zkusila, nijak mě to neoslovilo. Kafe s levandulovým medem je úplně něco jiného než s klasickým. Prostě mě to dostalo. 

"MĚJTE SE MOC KRÁSNĚ A UŽÍVEJTE PRÁZDNIN. SNAD SE ZAS VRÁTÍ TEPLÍČKO A BUDEME SE RÁCHAT V BAZÉNU"

JIŘINA 

Ten čas tááák letí………….

v neděli tomu bude už osm let, co se narodila Anička. Ten čas utekl tak rychle a z Aničky je už malá slečna. 

Jako holka jsem mé rodiče bavila moudrostmi  jako – nikdy se nevdám, nikdy nebudu mít děti. Dneska se tomu smějeme. Jsem vdaná a mám dvě krásné, zdravé děti. Nyní už vím a uvěřila jsem tomu, že děti dávají našemu životu směr, dotvoří nás. Udělají z nás to, čím máme být. Nedokážu si představit, že bych je neměla. Mají kus z nás a mnohdy se divím jak moc se nám podobají. V jednom je podobná tatínkovi, v druhém zase mě. Lze říci, že jsem našemi malými kopiemi? Asi ano, ikdyž každá ta kopie je svým způsobem individuální.

Moje děti – miluju vás, víc než bych dokázala napsat.

Aninko, tobě bych ráda popřála, aby jsi byla v životě moc šťastná, aby se ti vše dařilo a měla kolem sebe lidi, kteří tě mají rádi. 

mamka 

Přijměte pozvání…………………….

ráda bych vás do mé zahrady. Tvořím ji – nebo bych asi měla napsat snažím se jí tvořit dá se říci tři roky. Předtím spíš vypadala jako měsíční krajina a manžel po ní rajtoval na motorce.

Rozhodla jsem se do ní pořádně vrhnout, když se narodil Mareček. Pojala jsem to jako výzvu, že po dobu co budu na mateřské tak se  z ní pokusím něco udělat.

       Na počátku jsem nevěděla za čím mám jít, nejdřív jsem chtěla jen traviny, pak jen keříky, „nepřehňácanou“, spíš sem tam něco. Dnes? Dnes miluju pohled na klasickou vesnickou zahradu, kde kvete kupa krásných kytek, které se nemusíte ostýchat utrnout do vázy, zahradu, která nabízí tajemná zákoutí. 

   Když jsem se zahradničením začínala zásadně jsem nechtěla na zahradě růže, dnes kupuji další a další, miluju horntenzie a moc se těším jestli mě jednou odmění a budou jak z katalogu, řebříčky, kopretiny, chrpy……………… všechny jsou favoritkami.

    Letos jsem mezi své oblíbené kytičky přidala i pivoňky a abych netroškařila zasadila jsem zrovna tři – bílou, sv. růžovou a tm. růžovou. Za darované kytičky jsem tentokrát opravdu nepoděkovala, tak doufám, že se budou snažit a příští rok budeme mít první kvítka.

       Každý měsíc – pokaždé se nemůžu dočkat, kdy vyjde další nové vydání - kupuju časopis Naše krásná zahrada, kde je takových obrázků plno a snažím se je v rámci možností promítnou i do té mé zahrádečky. Velice ráda používám slovní spojení – kozel zahradníkem. Myslím, že mě vystihuje docela přesně. To co jeden rok zasadím na jedno místo, další rok přesazuji na jiné. 

A tady je můj letošní nový kousek. Už jsem se v předchozích příspěvcích zmiňovala o mém novém pařníku. Ještě mi prostor okolo nezarostl tak, jak si představuji, postupně sázím bylinky a na druhou okrasnou část kytičky. Rozhodla jsem si tam nechat trochu prostoru, co kdybych objevila zase něco úplně nového.

  

Mějte se moc krásně a užívejte si krásných sluníčkových dnů