Malá, ale potěší......................... aneb jak malinkatá kytička může udělat velikou radost

dostala jsem ji včera k "svátku". Teď abych to vysvětlila, že? Jasně, že Jiřina včera svátek neměla, měl ho Zbyšek. 

Od té doby co jsme s manželem spolu jsem měla mnoho přezdívek, jmen........? nevím jak to přesně nazvat. Mým jménem mě jmenuje zřídkakdy a tak mi jednou za několik let vymyslí jiné "jméno". 

Posledních pár let mi sem tam řekne Zbyšek........................ 

A tak jako já mu dám maličkost na Robina i přesto že je Robert, tak i já dostala kytičku na Zbyška. A víte co? fakt mě potěšila.

 

Ale víte které oslovení mě štvalo ze všeho nejvíc? byl čas, kdy mě tak oslovoval a ne jenom v přítomnosti dětí.................. mamko. 

Jsem mamka a jsem pyšná na to že jsem máma, ale oslovení mamko si rezervuju jen a jen pro své děti a nikoho jiného :-). 

Vím jak to štvalo moji mamku, ikdyž jí taťka takhle oslovoval a co si pamatuju, nikdy jsem z jeho úst slovo Irenko neslyšela, ale taťkoj nikdy nic neřekla, a i proto jsem ji před několika lety začala říkat jménem - bylo jí líto, že ji jménem skoro nikdo neříkal, takže pro mě je to Irenka a basta. Jasně, že ji tak neříkám pořád, před určitými lidmi musíme určité decorum dodržovat :-) jchá. Viď Irenko............................ ;-)

Mějte se krásně J.

večerní rychlovka

Dneska je velký den naší Aničky - karatistky. 

V září začala navštěvovat zdejší karatistický kroužek a dnes má svou první zkoušku. 

Přála si mít svoje origo tričko, tak doufám, že tohle se jí bude líbit :-)

Jsem napnutá jak struna, ale jsem si jistá, že si ten bílý pásek domů přiveze..........pšššt prý ho tenhle získá každý :-).............................

a třeba bude i malá oslavička ;-) 

Ještě musím do večera vypilovat pár detailů, možná ještě malinký obrázek dopředu.........................

...........

té naší malé "káče" se zavděčit nějakou domácí dobrotou je docela těžké. Je víc toho co nejí než toho co jí.

Dneska ráno mě napadla kynuťárna, kterou jsem kdysi (když jsem kynutá těsta neměla moc v oblibě) s chutí kupovala, taky ho mám moc ráda, ale ani si nevzpomenu, kdy jsme ho měli naposledy. 

Mám na mysli makový závin.
Mák jsem měla doma, dokonce dva pytlíky (to jen tak "doforoty".............. miluju šišky s mákem - ostatně, ty jsem už taky hodně dlouho neměla :-) )mouka, vejce, droždí, máslo, kefír............ a dobrota je na světě. 

Teď už jen budu doufat, že to ta nežíra dá do pusy - s ohledem na ní jsem skutečně nedala ani ty hrozinky.

  

Jinak dneska to byl takový nijaký den, už ráno jsem děti pobavila tím, když jsem si zalévala kafe na cestu do práce větou: že už teď se těším domů :-). A´ dostala záchvat smíchu a nemohla to pochopit, proč, když jsem jako ještě doma. 

Máte to taky někdy tak? 

Přitom v práci to byl jeden z takových těch lepších dnů, bylo co dělat a byla to hlavně taková ta příjemnější práce, příjemnější zákazníci a žádná nepříjemná reklamace :-). Den utíkal, ale i tak jsem se myšlenky na to být už doma nemohla nějak zbavit. 

Tento týden je takový nějaký celkově hektický, ráno do práce, odpoledne z práce, honem doma poklidit, honem večeře, zalít  zahradu, posbírat děti u kamarádů, odvézt na koužky.................... 

Tenhle týden mě nějak pohlcuje :-). Včera jsem po příchodu domů stihla udělat rychlou tvarůžkovou pomazánku............................ byla výborná a hodně smradlavá :-), vyběhla jsem rychle na zahradu, zasadit zbytek kytek z trhu, rozsypat granule proti množícím a všeho požírajícím slimákům, zalít část zahrady................ no a pak už jen rychle namazat housky k večeři (většinou se odbýváme časově nenáročným jídlem, když není manžel doma) a honem na cvičení. Měla jsem sice choutky, že se tentokrát na cvičení vyprdnu, ale jak se znám, měla bych pak výčitky a to cvičení dvakrát týdně se mi stalo asi závislostí. Tahle závislost je dobrá závislost.

Ještě bych si tak potřebovala vypracovat závislost na cvičení doma třeba večer u telky - vypracovanější břišní svalstvo by nebylo vůbec ke škodě :-) 

Zahrada, zahrada a zase ta zahrada 

Je sice už úterý, ale vlastně se chci vrátit o pár dnů zpět. 

Prodloužený víkend jsem se rozhodla pojmout zahradnicky. Začala jsem ho posekáním naší přerostlé trávy, byl to neskutečný boj. Naše stařičká sekačka TOROOOOO se opět rozhodla neházet trávu do koše, takže jsem jednu část sjížděla dvakrát až třikrát a hodila jsem sekací rekord - 2 hodiny. Nevím kdo byl uhnaný víc, jestli já nebo ta sekačka.

No dneska už je tráva zase dlouhá :-(. 

No a když jsem tak vyhazovala posekanou trávu na náš velice přeplněný kompostér - už nebylo kam vysejpat rozhodla jsem se pro další krok. Přeházení kompostéru. Máme kompostér poměrně dost velký a tak to byla slušná fuška. 

KDyž jsem se tak ráchala mězi tím tlejícím materiálem :-), přemýšlela jsem, kolik "kilojaoulů" u toho asi tak spálím. NO, ale toto bylo v sobotu, ale vraťme se ještě k pátku.

Se švagrovou jsme si naplánovali návštěvu zahradnictví. Letos to byla premiéra, tak to byla povinost tam nějakou tu korunku nechat. A jelikož měl manžel po ránu (jak já říkám "tři promile nápadů" ) dobrou náladu, rozhodl se, že pojede s námi. Velká radost - jelikož má velké auto, do kterého se hoooodně vejde.................. no a o to vlastně šlo :-).

Takže jsme s Dejnou vybírali a utráceli................... a auto celé naplnili. Domů jsem si tedy přivezla břízu, modřínek, jedličku...... které vybíral manžel a spoustu trvalek, které zase zbožňuju já.no a šlo se sázet.

Ještě mi zbývá zasadit jedličku............ ono najít v naší zahradě, kterou už nesmím ani o píď rozšířit místo pro stromy není až tak jednoduché. 

Večer se u nás konal čarodějný rej............................ no ano, já vím, čarodějnice už byli, ale prostě tak. Šla se stezka odvahy, Áňa byla natěšená, a protože se rozhodl i EM že půjde, musela jsem chtě nechtě taky. Už jako holka jsem stezky odvahy v lásce neměla a nyní jsem měla taky pěkně v "gatích". Když jsem slyšela tu zvukovou kulisu, která stezku doprovázela, bála jsem se snad víc než Mareček. 

Pabavili jsme se a domů se vrátili něco před půlnocí. 

No a v sobotu jak jsem již psala. Dopoledne jsem splnila něco málo z úklidu domácnosti a pak se šlo na kompostovou přehazovačku. Stihla jsem část ještě tlejícího materiálu vyházet na plachtu a část hezkého materiálu rozvozit po zahradě.

Neděle byla v podobném duchu. Opět kompost, tentokrát vrzstvit zpět - tráva, hlína, listí........ zbytek co jsem tam již nechtěla jsme včera odvezli. A na kompost nechci alespoň dva roky šáhnout, jen vrstvit :-)

Něco málo jsem ještě zasadila, okopala, zalila, na večeři sklidila špenát a ředkvičky na salát.......
Projeli jsme se s Aničkou na kole a k obědu (protože jsme zůstali sami dvě, manžel bral EM na výlet) jsme si zajeli do cukrárny ...................... jo jo já vím, to je pořád samá dieta a dietní pokrmy a pak tohle. Ale myslím, že po té dřině jsem snad i mohla. 

Večer jsem si hodila ještě cvíčo a totálně znavená šla  spát. 

No takže si myslím, že jsem toho za ten prodloužený víkend strhala opravdu dost. Sice mám ruce vytahaný snad až ke kolenům, jakýkoli pohyb s nima je auuuuuu a to nemluvím o mozolech na mých "pěstěných" rukou :-), ale prostě JÁ TU ZAHRADU A POHLED NA NÍ ŽERU, tak proč se občas na ní nestrhat.

Dnes jsem zajela na trh a abych neměla pocit, že nic nedělám, koupila jsem si balkonová rajčátka, která chci dát ale do zahrádky - letos hokus pokus - uvidíme, jestli tam půjdou, pór, pár kedlubniček a pár kytiček do truhlíku. 

Odpoledne až odvezu Áňu na karate mám v plánu znovu posekat :-) a pak minimálně zasadit ty kedlubny a pór. 

Takže ZAHRADĚ ZDAR!!!!!