Po dlouhé době
Přijde mi to jako chvilka, ale je to už téměř měsíc co jsem psala naposledy. Ani jsem nepročítala o čem vlastně jen vím, že začátek byl o magnoliích. 

Magnolie už odkvetly a my toho opravdu moc zažily. 
Smůla se nám skutečně nalepila na paty a my se už čtrnáct dní s Aničkou pereme s inzulíny. 
Na kontrole s nohou nám zjistily cukrovku typu 1. I přesto, že vím o čem pojednává..........peru se s tím opravdu příšerně. 
Při našem momentálně uspěchaném životě  je to tak nehorázně všechno těžké. Mám pocit, že nežijeme......... jen proplouváme životem. 

Poslední dny nám glykémie klesá a stoupá - je to jak na horské dráze. Nejprve to vypadalo, že si vystačíme s jedním"ďobnutím" denně, už "ďobeme" třikrát a obávám se, že od zítřka to bude už čtyřikrát. Aňous si odmítá "ďobat" sama a já opravdu nevím jak ještě dojíždění a "ďobání" ji před obědem budu zvládat.

Mám pocit, že můj setrvačník už dojíždí na konec. Co myslíte, co všechno opravdu musí člověk (žena) vydržet? Snažím se, abych jí byla tou největší oporou, kterou teď právě potřebuje. Hodně s ní mluvím a vše ostatní házíme za hlavu. Náš boj o samé jedničky a super vše na jedničku vzal za své. 
O víkendu jsme jeli slečnu ošatit, protože nám ze všeho vyrůstá a jelikož musí nyní pravidelně jíst - na to nebyla až tak zvyklá trošičku mi i nabývá na váze. Dneska mi před spaní říkala, chytaje se za svoje bříško, že bude muset začít cvičit :-).
Koupily jsme nový kabátek, svetříky, legíny.......... a ještě potřebujeme sehnat super čuper džínovou bundu. 

Potřebovala bych návod jak nyní žít a nezbláznit se ze všech myšlenek co my přicházejí na mysl.


Dnes jsem po práci a po uvaření rychlé večeře vylezla na zahrádku a zasadila růže, které jsem dostala k narozeninám od manžela. Namočila jsem do stimulátoru, zapíchla a přikryla sklenicí zalila a uvidíme, jestli to k něčemu bude. O vypěstování růží se snažím každoročně a zatím to pokaždé dopadlo.
Zalila jsem ředkvičky, krásně rostoucí cibuli, řepu, špenát............................ aspoň pohledem na propukající zahradu se člověk tak trochu uklidní.

Těhle pár řádků bude možná pro pár známých v mém okolí vysvětlení, proč jsem nyní moc nekomunikovala, proč jsem netvořila a nepřispívala........ 
Za posledních pár týdnů jsem prostě tak nějak popřeházela všechny své hodnoty. Nyní je pro mě nejdůležitější odpočinek a být svým dětem prostě nablízku. Odpočívat........odpočívat............. a chci jen to aby nám bylo fajn.................. (to jsem ostatně chtěla vždy, ale teď bych si to přála ze všeho nejvíc!!!!!!!)

Nevím, ani si to nebude pročítat to co jsem napsala, je to zkrátka proud mých myšlenek - těhle pár řádků je opět mým deníčkem......................

Přeji vám všem krásné dny. 

Miluju magnolie

tento týden mi ty moje začínají ukazovat své kouzlo. 

Tuhle mám doma už třetím rokem a svým vzrůstem připomíná spíš trochu koště - snad mi to promine (já pořád doufám, že z ní časem udělám hezký stromokeř :-) ), ale letos má opravdu konečně krásné květy. Původně, jsem chtěla světle růžové a nakonec mám doma bílou a tmavě fialovou. Fialová je tu teprve rok, ale snaží se taky, kvítky má sice ještě schované, ale taky budou. 

Před chvilkou jsem přišla ze zahrádky, zasadila jsem pár koupených kedlubniček, salátek a hlavně stáleplodící jahůdky, které to ty na podzim zasazené přes zimu nějak nerozdýchali. 

Zkontrolovala vylezlé ředkvičky a polinku se ukazující špenátek a červenou řepu. 

Je opravdu kouzlo, co ta příroda umí za pár dnů. 

Hned je veseleji, když se to zelená a ukazují se první kvítky. 

Zkoukla jsem i loni zasazené tulipány a těším se na jejich barvičky.

Zítra nás čeká další kolečko po doktorech. V pátek jsme byli opět na pohotovosti a opět Aničce odsávali tekutinu z kolínka. Takže nás čeká další týden doma (to jsme si mysleli a těšili se do školy). Budu doufat, že nás na revmatologickém zítra vyšetří na žádost pátečního doktora....... 

Řeknu, vám, že už mám skutečně slzy na krajíčku z tohodle šíleně začarovanýho kruhu. 

Nevědomí co bude dál.

Dopisováním a domácími úkoly se prokousáváme čím dál hůř............

Anička je už taky otrávená, ale musím říct, že je hrozně statečná.

.......................

 

Víkend je tu.......

Dnešní den začal chystáním výstavy a myslím, že to dopadlo poměrně dobře. 

Nyní se ale už cítím jak "zpráskaný pes". 

Tenhle týden byl opět poněkud náročnější. Pracovně, zdravotně, úrazově......... prostě se nám velice daří. 

Nejen, že Anička má berličky, ale ve středu jsme jezdili kvůli krvácení z nosu a já si pak málem uřízla prstík............... řeknu vám, že když se daří tak se daří. Teď tu cvakám s pořádnou bambulí na levém ukazováku :-). 

No jo no

Ale k mé "aranžádě". Jsem ráda, že to mám za sebou, samozřejmě v dobrém. Dala jsem tam vše co jsem chtěla (až na dvě věcičky, které jsem si nestihla vypůjčit) a vše vypadalo v rámci možností dobře. Už nic nevemu zpátky a  už nad tím nemusím přemýšlet. (trochu na škody byly dírky z původní výstavy, ale s tím se bohužel moc dělat nedalo)

 A co zítra? zítra dopoledne do práce, po práci pro děťátka k babičce a odpoledne hurá na zahradu :-). 

První posekání (snad s novou sekačkou), vertikutaci a od pondělí tu máme na zahradě takový ty starý pískovcový sloupy, takže je zapotřebí je zakopat na ty správná místa :-). 

Už to začlo :-)))))) ale taky se těším na kafíčko na terase, protože to jsem si letos ještě teda nedala. 

 Mějte se moc krásně hlavně zdravě a bezúrazově. 

Jiřina 

......... taky někdy přemýšlíte o životě? ..............

 Poslední dny, týdny mi moc prostoru o takovém přemýšlení sice nezbývá, jsem ráda, že pobýrám běžné všední věci a starosti, ale teď tak sedím v posteli  s počítačem na klíně, vedle mě spokojeně odchrupuje manžel a já ještě dorazila něco málo z pracovních povinností dne - tím myslím, práce na počítači.

Víte jsem člověk, který nekouká na zprávy, věci o kterých jsou každý den zprávy na kolika programech...... tří? pěti? jdou tak nějak kolem mě. Vím, že když budu chtít něco vědět, můžu se zeptat muže a ten má narozdíl ode mě o všem přehled. 

Nesleduju je proto, protože................... nechci se stresovat věcmi okolo? JO. Myslím, že naše životy nám přináší mnohdy takové starosti, že nějaké autonehody, a slovní pře politiků a vše okolo .............. mě asi nezajímají. Beru dny tak jak plynou a jo, jasně že sním, plánuju............... o tom by život nebyl nebo jo? 

Nevím poslední (hlavně pracovní) dny, kde mi hlava stojí a když se podívám na hodiny a vidím téměř deset večer a já si říkám, ježiši............ ráno jsem vstala před šestou, práce - hodně práce, za den (já která všude hlásám - jíst aspoň pětkrát denně) jsem stihla sníst dva kousky mazance a večeře naštěstí jistila zeleninový salát a grilované maso z víkendu, přes den jsem si odskočila do HK k lékaři s Aňous (dostali jsme aspoň částečně dobré zprávy, ale stále nezbývá než čekat, co se z toho našeho kolene vyklube ;-)  ), pak zas do práce, pak honem domů, kde už čekali děti........................... no řeknu, že tenhle denní rituál - není ten správný šálek kafe, který bych si přestavovala. 

V hlavě vzduchoprázdno a lidé a objednané zboží mi tak nějak splývají :-)

Tak hrozně bych chtěla vkládat články o vaření a tvoření....... o životě, ale nějak nestíhám vše, natož to fotit. 

Nevím ani kam jsem tímhle článkem chtěla zamířit, ale asi jsem chtěla napsat jak své blízké miluju až snad k zbláznění. Jo, je to správné, ale to když s nimi něco je, mě se svýrá srdce úzkostí, protože já zkrátka nesnáším, když jsem bezmocná.................. a poslední měsíce z toho nějak nevycházím. A jen doufám, že se nám nebude opakovat rok 2013, který pro nás nebyl jedním z těch nejlepších. 

Chjo,chjo........

Ale dneska jsme si s Aničkou udělali radost ............................ a uvidíme, jestli bude čásek a pochlubíme se..................... ;-). Radost je zapotřebí si dělat......... to je jeden z bomba receptů na vypuštění páry (teda aspoň pro mě:-) )................................ 

ANEBO, JAK VYPOUŠTÍTE PÁRU VY? MÁTE NĚJAKÝ RECEPT NA POŘÁDNEJ RESTART? NEBO RESET?

Krásný sváteční velikonoční den 

i přes okolnosti posledních dní - dnes si užíváme v rámci možností pohodový den. 

Dopoledne jsem naběhala snad kilometry, když jsem otevírala koledníkům............... vloni si to Aňousek už obstarala sama, ale letos s berličkama  - šlo by to stěží. 

A proč máme takový hezký módní doplněk? Setkali jsme se opět s něčím novým a ještě uvidíme co z toho bude. Oteklo jí kolínko aniž by se uhodila nebo bychom prodělali nějakou nemoc a proto i pro doktory je to zatím záhada. Odebrali jí tekutinu z kolene a krev a zítra tradá na kontrolu. A jsme zvědavé. Nožičku měříme metrem o kolik jí máme napuchlou a já jen doufám, hrozně doufám, že to nebude nic vážného. Pomalu bychom si mohli v nemocnici předplatit parkovné.

 

Včera jsem se rochňala na zahrádce - máme zaseté ředkvičky, mrkvičku, řepu, špenát........ sestříhané keříčky, kytičky - zkrátka už je připraveno :-). 

Očistili jsme gril a něco málo ugrilovali, za tyhle dva dny mám pěkně narvané břicho a snad o pět kilo víc :-). 

Teď momentálně jsem přikovaná v křesle, už jsem shlédla Nekonečný příběh a teď sleduju s chutí Honza málem králem. Prostě pohádkový dny jsou ty nej. 

V hlavě dolaďuju co se dá na pátek, kdy pojedu aranžovat výstavu. Už je to vše (teda téměř vše) nachystané v taškách a krabicích, ještě vytisknout letáček a udělat kartičky.......... a už se těším, až bude pátek odpoledne a už nepůjde nic vzít zpátky. 

..........

(včerejší momentka z barvení vajíček - mazanec a kafíčko nesmělo chybět :-) )

.................. Mějte se hezky, do zítřejšího dne vykročte tou správnou  a držte nám pěsti, snad tou správnou nohou vykročíme i u nás a domů od doktora se budeme vracet s úsměvem..............

No paráda............ :-)

vlastně ani nevím co bych vám po těch pár dnech psala. 

Jsem pořád v jednom kole, když nejsem v práci, tak se na rychlovku snažím obstarat všechno doma, nachystat zbytky na výstavu, trochu si odpočínout...................... jsem zkrátka fakt v jednom kole. 

 Jsem moc ráda, že poslední dva dny???? bylo krásné počasí - i přesto, že jsem ho trávila no kde jinde. Ale i tak - jedno pozitivum si z toho beru - za poslední dva dny jsem si neoblékla v práci vestu a čepici :-) a teplota se nám vyšplhala na krásných dvacet stupňů.

Těším se na víkend a doufám, že bude stejně krásně a já se konečně taky vrhnu na zahrádku. Růžičky už mají lístečky, ale nejsou pořád sestříhané, komule je pořád dvoumetrová, angrešt nevystříhaný a zahrádka neuhrabaná..................... a tak bych mohla pokračovat - ale tím jsem chtěla napsat, že se prostě už na tu moji zahradu těším a doufám, že i víkend bude hezký. 

Ale jak jsem už taky psala, výstava je za humny a i přesto, že si myslím, že už toho opravdu moc nestihnu - spíš už jen promýšlím a vyšinuju...................................... ale o víkendu vznikly dvě nové věci a já bych vám dneska ráda ukázala jednu z nich. 

podle mě je k uňuňání. 

Přeji vám krásný pátek a ještě krásnější víkend. 

Doufám, že bude klidný, pohodový - prostě podle mých představ. Trochu toho, trochu tamtoho - už teď mi naplánovali domácí housky :-)

Mějte se moc krásně

 

A zase ten sníh.................... a já si tak přála aby už bylo jaro. 

A dnes padalo, padalo a padalo. V neděli jsem stříhala víno a obcházela zahradu a sledovala kde všude lezou tulipány, obdivovala těch našich pár sněženek a dnes mi stěrače nebrali sníh.....
Já si už v hlavě plánuju jarní "outfity" a dnes abych vytáhla sněhule................. no není to k vzteku? 

 Jaro, jaro kde jsi? :-(
To počasí mi fakt nejde pod nos. 

O víkendu jsem chytila pod taktovkou uzdravující se maminky chuť k šití a tak jsem tvořila a vymýšlela, co by se dalo na výstavu ještě stihnout, zplácat.
A tak jsem plácala a šila a šila a plácala a vznikla

Nevím jestli musím psát záměr........ :-) třeba děti na ni koukali, jakoby nepoznali

Jasný.....................je  to princezna na hrášku (i hrášek má)  :-)

Posledních pár dnů je takových hekticky uspěchaných. Nevím - otočím se a z pondělí je najednou pátek a o uplynutí víkendu ani nemluvím. Ale i tak mám přes všechno pocit, že je všechno fajn...................... a to je fajn, nemyslíte? je to prostě tak jak to být má :-). (jasný, nechápete, ale to je jedno :-))) )

Jóóó a ještě jednu věc jsem minulý týden dorazila, odeslala jsem článek do dka zpravodaje - tak teď už jen doufám, že jej otisknou tak jak byl - protože to jsem já :-).


A teď mě už jen napadlo asi trochu suchý rozlučpozdrav...... :-) páček středáček