NO KONEČNĚ

Slíbila a jsem a s odřenýma ušima taky stihla. 
Fakt hodně dlouho jsem už žádnou panenku neušila. Na to, že blog má název jaký má, je to divný a měla bych se taky asi stydět. 

 

Poslední dobou mám pocit, že času mám nějak málo (mám pocit, že mám permanentně jarně-podzimní únavu) a když nějaký ten čas mám snažím se ho strávit asi trochu jinak - trochu více oddychu. Oddych teda ve stylu cvičení a věnování se sobě samotné - natáhnout se odpoledne na gauč, pořád neumím :-(.
Myslím si, že to je důležité vyčlenit si čas a věnovat se jen sobě. Někdy mám pocit, že nedělám nic jiného, než že svůj čas a všechny síly co mám rozdávám mezi ostatní.  A víte co? taky bych chěla někdy (častěji - takhle to vypadá, že nemám nikoho ve svým okolí co mi něco dává - a nemyslím to materiálně) brát a ne jen dávat :-). Není den, kdy bych snad stokrát neslyšela "mami, já mám hlad; mami, já se nudím; mami, chci pití; řekni mamince.......... (to je oblíbená hláška manžela :-), ostatně i on rád říká: mám hlad, podáš? přineseš? .......... ) Ale myslím si, že v tomhle nejsem sama, že?

Je to v tuto dobu rok, kdy jsem se nad sebou tak trochu zamyslela. Pořád jsem jen brečela, že jsem tlustá (kdo mě zná ví, že toto je v "", protože já si na to stěžuju pořád) a sedím doma, a.........
Začalo to tím, že jsem s kamarádkou začala chodit "opět" do kurzu na hubnutí (původně jsem chtěla jen chodit cvičit, ale když jsem si pak propočítala následující měsíce, kdy bylo v rámci kurzu cvičení zdarma - nebylo nad čím přemýšlet). Schodila jsem na krásných 55 kilčo a vypracovala si "závislost na cvičení" . Vím, že chodit dvakrát týdně žádná závislost není, ale pro mě je to takový úspěch - hlavně v tom, že už to trvá právě ten rok. Krom pár výjimek, každou středu a neděli večer seberu trepky a jdu se pořádně zpotit ( a to doslova a do písmene). Vypnu, a jak Markéta při boxování či výkopech říká - představte si před sebou někoho nebo něco na co máte vztek .................... funguje to - o to víc do toho dávám :-). Prostě vypnu, vyčistím si hlavu .................. Je pravda, kolikrát návrat domů.................to člověk spadne do tvrdé reality :-) ............. bordel, neuklizené nádobí od večeře, bordel v koupelně........ nevím, jestli využívají toho, že nejsem doma - možná taky relaxujou - to je taky k zamyšlení, nebo spíš využijí jen toho, že právě není maminka doma a to prádlo u vany s přeci neuklidí, ona mamka přece buď uklidí, nebo do rána vychladne a uklidíme si to až se zítřejším prádlem. 
Je teda pravda, že co se týče oblečení, jsem taky bordelář. Jako dnes si pamatuju, jaká byla moje nejoblíbenější skrýš na oblečení (pššššt........... pod peřinou nebo pod postelej :-) )a za to jsem jich taky párkrát schytala :-). Mají po kom být............ ale myslím, že takový jsou všechny děti. (já bych k sobě do pracovny a šatny teď taky nikoho raději nevzala :-))) )

Pěkně jsem odskočila od toho co jsem měla vlastně v plánu dnes vložit :-). Ikdyž podobný příspěvek o tom jak jsem se naučila mít ráda se svými defekty....... tu mám předepsaný už dlouho, tak pak možná ještě doplním :-)

Takže tahle je pro jednu hodnou duši a ta to věnuje zas někomu jinému. 
Moc děkuji za takové šíření toho co umím. 

Příští příspěvek mám už taky v hlavě, měl by být o tom jak jsme několik dní neúnavně sušily, sušily a sušily. O tom, že proč bych pro ty malý hady něco neudělala, když chtějí mlsat něco zdravějšího než jen sušenky a čokolády......

Jo jo, mějte se při středě krásně. 

J.